logo_celek

NÁROD SOBĚ

                   

Rolling z. s.

28.9.2018

Informace ke hře

Na této stránce najdete důležité informace z historie, ekonomiky a kultury, které by se vám mohly hodit ve hře. Stránku budeme postupně rozšiřovat o další témata.
Doporučujeme si přečíst všechna témata, nečekáme však, že se budete vše učit nazpaměť. 

Každé téma bude mít na začátku informaci, komu se bližší znalost problematiky bude hodit. Každá postava také bude mít v závěru shrnutí témata, která pro její hru (v průběhu všech obrazů) budou relevantní.Všechna témata pak hráči dostanou pohromadě v jednom dokumentu, aby si mohli vzít materiály s sebou.

ulice copy
  • Události na časové ose
  • Politický Systém

Stručný chronologický přehled vybraných dějných událostí, které se nějakým způsobem dotýkají naší hry. 

   
1842
Vynalezen Pilsner (pivo plzeňského typu)
 
1845Zprovozněna trať Praha-Olomouc 
7.9.1848Zrušení poddanstvíIniciátorem byl Hans Kudlich, díky tomuto patentu mohla nastat industrializace.
2.12.1848František Josef I. - císařem 
7.3.1849Zrušen Kroměřížský sněmV podstatě se jedná o ukončení revoluce a upevnění moci monarchie.
10.5.1849Odhaleno a zrušeno májové spiknutíBylo poslední veřejnou revoluční buňkou. Při odhalení spiknutí je zatčen a poté vězněn Josef Václav Fričč
1849
Založení dvouletých pedagogických kurzů pro učitelky
 
18.3.1850Založení Obchodní hospodářské komoryZaložení komory je dalším krokem pro zrušení cechů. Živnostníci nyní nejsou vázaní na cech, ale zastupuje je právě komora, což umožnilo rozkvět podnikání.
12.1851Silvestrovské patentyJedná se defacto o ukončení ústavní vlády v zemích Rakouského císařství. Je to také doba nástupu k moci Alexandra Bacha a počátku jeho absolutismu. V tomto měsíci také nechal Bach deportovat Karla Havlíčka Borovského, i přes osvobozující rozsudek soudu v Kutné Hoře.
6.1852Zákon o spolcíchBach vydává spolkový zákon o spolcích, který znemožnil utváření politických spolků a podřídil spolkový život koncesní povinnosti předběžného souhlasu státu. Mimo jiné je zřízeno členění státu na okresy a kraje.
1854Nový koncesní zákonZákon umožňoval zvýhodňovat železniční podnikání garantovaným zhodnocením kapitálu, osvobozením od daní na určitý čas apod. Po vydání zákonu započalo budování tratí soukromými společnostmi.
1859Válka se SardiniíRakousko prohrává válku se Sardinií. Jako jeden z důsledků prohrané války je odvolání Bacha z funkce kvůli tomu, že nebyl schopen naplnit státní pokladnu dle očekávání. Tímto také končí jeho absolutistická vláda a vzpomínka na Bacha tak zůstává jen ve rčení "Dej si bacha!"
10.1860Říjnový diplomŠlo o prohlášení, ve kterém se císař provždy zříkal absolutismu a kterým zřídil Říšskou radu. Zavazoval se vzdát se úplné zákonodárné pravomoci a podělit se o ni se zemskými sněmy. Také poněkud nejasně formuloval představy o dalším státoprávním uspořádání, které bylo možné vykládat federalisticky, stejně jako centralisticky. V diplomu bylo také připomenuto zvláštní postavení Uherského království. Diplom umožnil rozvoj spolků.
2.1861Únorová ústavaDefinitivní zrušení Bachova absolutismu a návrat k parlamentárnímu zřízení. Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela. Proto byla uherskými i českými liberály odmítnuta. V rámci ústavy byly znovu obnoveny zemské sněmy. Nově byla zřízena dvoukomorová říšská rada, která se skládala z Panské komory a Poslanecké sněmovny. Členy Panské komory doživotně jmenoval císař, do Poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do majetkových kurií. Lidé byli rozděleni do jednotlivých kurií podle majetku a výše daní, které platili. Volit mohla jen omezená skupina lidí. Hlasy jednotlivých kurií si nebyly rovny, např. jeden hlas z velkostatkářské kurie měl podstatně větší váhu než z kurie venkovské. Říšská rada se nově scházela buď jako širší – pro záležitosti celé monarchie včetně Uher, nebo jako užší, bez uherských delegátů.
1861Sjednocení itálieSjednocení italských států pod Savojské království.
23.11.1862Bismark u mociOtto von Bismark je jmenován pruským ministrem zahraničí.
1864Bitva o HolštýnskoRakousko společně s Pruskem (oba členové Německého spolku) napadají Dánsko, které obsadilo Holštýnsko a Šlesvicko.
4.1866Italsko-pruské spojenectvíItálie a Prusko uzavírají vojenskou koalici namířenou proti Rakousku. Itálie se snaží získat území v rukou Rakouského císařství, a Prusko soupeří o nadvládu v Německém spolku.
17.6.1866Prusko - Rakouská válkaTrvá necelé tři měsíce a u Hradce Králové se odehraje největší bitva té doby (400 tisíc na každé straně). Rakousko prohrává a je vyřazeno ze spolku, navíc ztrácí důležitá a strategická území v Itálii.
23.8.1866Pražský mírUkončení války, začátek vyjednávání o rakousko-uherském vyrovnání.
11.1867Nový zákon o spolcích15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o právě spolčovacím, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.
12.1867Rakousko-uherské vyrovnáníPřiznání autonomie Uhrám a vytvoření dualistické monarchie Rakousko - Uhersko, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku). Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka. Rakousko a Uhersko se lišily v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace). Lišily se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe). Mimo ústavy byly v roce 1867 přijaty i další zákony, např. shromažďovací, zákon o občanských právech apod. České země v té době také usilovaly o podobnou autonomii, ale neuspěly v parlamentu ve vyjednávání (zastoupeny staročechy).
1868 - 1871Táborové hnutíMasivní demonstrace proti novému uspořádání monarchie. Nepřineslo nic, fundamentální články, o které se měla obohatit ústava a zlepšit postavení Čechů, byly císařem zamítnuty.
28.8.1868Položení základního kamene Národního divadlaMimochodem také jedna z protestních událostí táborového hnutí.
1869Hasnerův zákonTento zákon umožnil ženám učitelkám učit na dívčích školách, v dívčích třídách smíšených škol a také v nižších třídách smíšených, dokonce i v nižších třídách chlapeckých. Je třeba však říci, že učitelky převážně i po přijetí Hasnerova zákona učily v dívčích školách, neboť zde měly naději na kariérní postup. Vznik čtyřletých pedagogických škol zakončených maturitou.
1870500 let od narození Mistra Jana HusaVelké oslavy v českých zemích.
18.1.1871Sjednocení NěmeckaPo prusko-francouzské válce dochází k sjednocení Německa a jmenování císaře Viléma I. Je také dokončeno sjednocení Itálie.
9.5.1873Krach na vídeňské burze 
1874MladočešiOdštěpením od politického hnutí staročechů vznikla Národní strana Svobodomyslná. Měli své noviny Národní listy vedené Juliem Grégrem.
1874Bourání hradebRoku 1874 byl zbourán úsek mezi Poříčskou branou a ulicí Na Florenci, do roku 1876 novoměstské opevnění až ke Slepé bráně na dnešním náměstí I. P. Pavlova, do začátku 20. století se pokračovalo postupně v bourání směrem ke Karlovu. Na levém břehu byly před začátkem 20. století zbourány hradby mezi Strahovskou a Bruskou branou.
1877Sekvetrační zákonUmožňoval převzetí soukromých společností státem, pokud tyto společnosti dlouhodobě vykazovaly ztrátu. Ke státní strategii též patřilo využívání koncesních podmínek k tomu, aby i ziskové společnosti se postupně dostaly do státního vlastnictví, pokud to podmínky udělených privilegií a koncesí umožňovaly. Týkalo se především železničních firem.
1878SocialistiJe založena "Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku" jakožto dělnické hnutí.
3.3.1878Ukončení rusko - turecké válkyNa základě této války je osvobozen Balkán a vzniká samostatné Srbské knížectví, Černá hora a Rumunsko. Rusko se začíná stávat jakýmsi ochráncem Slovanů.
7.10.1979Vznik DvojspolkuRakousko-Uhersko a Německé císařství uzavírají alianci (vojenskou a obchodní).
1880Stremayrova jazyková nařízeníRovnoprávné postavení češtiny pro komunikaci se státními úřady
11.6.1881Otevření Národního divadla 
12.8.1881Požár Národního divadla 
20.5.1882Založení TrojspolkuK aliančnímu Dvojspolku se přidává Itálie.
18.6.1882Jubilejní slavnost Sokola PražskéhoJubilejní slavnost Sokola Pražského v roce 1882 je uváděna často jako I. všesokolský slet. Byla uspořádána 18. června 1882 v Praze, na Střeleckém ostrově. Před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu, za účasti Miroslava Tyrše a Prahou prošel slavnostní průvod 1600 krojovaných Sokolů.
1882Rozdělení Karlovi univerzityKarlova univerzita je rozdělena na českou a německou (na té německé působil například Albert Einstein).
1.8.1883Výbuch KrakatoyGlobální tsunami a pokles průměrné teploty na planetě o 1,2 stupně.
18.11.1883Znovuotevření Národního divadlaRychlý výběr prostředků a okamžitá stavba. 45% Pražanů tehdy přispělo
30.8.1884Založení kavárny Slavie 
1885Začátek stavby Národního museaDokončeno 1891.
1890Založení Minervy, prvního dívčího gymnáziaKrásnohorská zorganizovala přes 4 000 podpisů pod petici Říšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. Liknavý postoj vídeňské vlády a nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 tedy Krásnohorská vypracovala provolání Vzdělanstvu českému!, v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitel František hrabě Thun 16. července 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školství Paul Gautsch 26. července 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pak Minerva, spolek pro ženské studium převzal první středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče.
9.1890Stoletá povodeň v PrazePovodeň poškodila významně i Karlův most.
1891Jubilejní zemská výstava v Praze 
1893-1894Proces s Omladinou 

Politický systém

V tématu by se měli orientovat příslušníci vyšších vrstev, zejména muži.

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Nejvyšším zákonodárným orgánem císařství (resp. Předlitavska) je Říšská rada. Ta se skládá z Panské sněmovny (nevolená, hlavně církev a šlechta) a Poslanecké sněmovny (původně volená nepřímo z delegátů zemských sněmů, od roku 1874 volená přímo).

Veřejné záležitosti Čech (zemědělství, stavby, školství aj.) se řeší na půdě Zemského sněmu. Morava a Slezsko mají vlastní zemské sněmy.

Volební právo je omezeno kuriovým systémem (volí se v kategoriích podle příjmu a oblasti) a volebním cenzem (omezeno podle příjmu). Volit mohou jen muži, který mají dostatečný příjem nebo mají specifický sociální status (učitelé). Volební systém není spravedlivý a zvýhodňuje německé obyvatelstvo a velké vlastníky půdy (šlechtu).

Šlechta a velkopodnikatelé volí v rámci kurie velkostatku. Volit mohou Stranu konzervativního velkostatku (konzervativní, federalisté, pročeská) nebo Stranu ústavověrného velkostatku (liberální, centralistická, provídeňská).

Měšťanstvo volilo v kurii měst a obchodních a živnostenských komor a v kurii venkovských obcí a orientovalo se hlavně národnostně. Volit mohlo buď Německou ústavní stranu (německá, liberální, centralistická) nebo Národní stranu, tzv. staročechy (česká, spíše konzervativní, federalistická). Od Národní strany se v roce 1874 odpojila Národní strana svobodomyslná, tzv. mladočeši (česká, liberální federalistická, výrazně radikálnější než staročeši).

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V lednu proběhly volby do zemského sněmu, kde získali převahu federalisté. Císař požadoval schválení rakousko-uherského vyrovnání (v rámci Říšské rady), to ale zemský sněm nechtěl. Císař sněm rozpustil a v nových volbách mezi šlechtou zvítězila Strana ústavověrného velkostatku. Centralisté tak získali většinu. Rokuje se o přijetí rakousko-uherského vyrovnání a Národní strana vstupuje do pasivní rezistence.

Zemský maršálek: Adolf Karel Daniel z Auerspergu

Vídeň: vláda Ferdinanda von Beusta

Druhý obraz (1883)

Do Říšské rady se už volí přímo. V Říšské radě mají převahu konzervativní federalisté; staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku se v rámci Českého klubu podílí na vládě Eduarda Taafeho. Volební právo získalo nově více lidí (snížila se hranice příjmů). Pasivní rezistence je historií. České požadavky se daří pomalu prosazovat (němčina je úředním jazykem pro vnější styk, rozdělila se univerzita na českou a německou část).

V Čechách probíhají volby do Zemského sněmu. Mladočeši jsou už samostatná strana. Existuje již sociální demokracie, ale její zástupci nemají šanci být zvoleni.

Zemský maršálek: Karel Vilém Filip z Auerspergu

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

Třetí obraz (1893)

V Zemském sněmu si ještě v minulých volbách obhájili většinu staročeši, mladočeši jsou ale stále silnější a zemským sněmem otřásají konflikty těchto dvou českých stran (a je jasné, že staročeši prohrávají). Volby v Říšské radě v roce 1891 staročeši zcela prohráli. Mladočeši odmítají udržovat koalici Českého klubu. Eduard Taafe tvoří novou vládu s německými liberály a Češi již nemají možnost podílet se na vládě.

Nové strany včetně sociální demokracie začínají být více slyšet, stále ale nemají podíl na moci.

Zemský maršálek: Jiří Kristián z Lobkovic

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

Zemský sněm

Podobu českého zemského sněmu (německy Böhmischer Landtag) určila únorová ústava z roku 1861 a jeho podoba zůstala prakticky stejná až do jeho zániku roku 1913. Sněm svolával císař, který také měl právo ho rozpustit. Volební období trvalo 6 let.

Do pravomocí Zemského sněmu spadaly zejména otázky zemědělství, veřejných staveb, otázky komunální, samosprávní, církevní a školské (tj. vše, co nespadalo do kompetencí Říšské rady). Sněm schvaloval zemský rozpočet, který byl plněn zemskou přirážkou k přímým daním, které mohly dosahovat až 10 %. Každý zemský zákon podléhal schválení (potvrzení) císařem. Poslanci byli chráněni imunitou. Jednalo se v češtině a němčině (někdy se jednotlivá vystoupení shrnovala v druhém jazyce).

V čele sněmu stál Nejvyšší maršálek Království českého (Zemský maršálek), který předsedal zemskému výboru, který byl výkonným orgánem sněmu.

Český zemský sněm měl celkem 241 poslanců (od roku 1882 242 poslanců), z nichž 5 (později 6) nebylo voleno a zastávali mandát z titulu své funkce (mezi tzv. virilisty patřil pražský arcibiskup, biskupové z Litoměřic, Hradce Králové a Českých Budějovic, a rektor pražské univerzity, resp. po rozdělení univerzity v roce 1882 rektoři obou pražských univerzit).

Zbývajících 236 volených poslanců bylo voleno ze čtyř skupin, které pak na směnu tvořily tři kurie:

  •     velkostatkářská kurie (70 poslanců) zastupovala velké pozemkové vlastníky (typicky šlechtu)
  •     kurie měst a obchodních a živnostenských komor (87 poslanců), a to 72 poslanců za městské volební obvody tvořené většími městy (Praha měla více volebních obvodů) a 15 poslanců za profesní organizace
  •     kurie venkovských obcí (79 poslanců) zastupovala venkov a menší města

Počet mandátů zohledňoval daňový odvod jejich volitelů. To znamenalo, že větší podíl na moci měli ti nejbohatší (tedy volitelé velkostatkářské kurie). Zatímco 70 zástupců kurie velkostatku volilo několik stovek osob, na podobný počet mandátů ve venkovské kurii bylo potřeba hlasů několik tisíc. Systém také nijak nereflektoval demografické změny, ke kterým v průběhu 19. století došlo (typicky nárůst obyvatelstva Prahy).

Mandát poslance mohl zaniknout jeho delší neomluvenou absencí, čehož bylo využíváno v dobách tzv. pasivní rezistence (viz dále).

Kromě českého zemského sněmu existovaly na našem území ještě sněmy moravský a slezský, které ale pro náš příběh nejsou důležité.

Říšská rada

Říšská rada (německy Reichsrat) byl nejvyšší zákonodárný sbor Rakouského císařství, resp. od roku 1867 nejvyšší zákonodárný sbor předlitavské části Rakouska-Uherska. Říšská rada sídlila ve Vídni a vznikla stejně jako český zemský sněm na základě únorové ústavy z roku 1861.

Říšská rada se skládala ze dvou komor, Poslanecké sněmovny a Panské sněmovny.

Panská sněmovna (německy Herrenhaus) byla po celou dobu existence nevolenou horní komorou a byla tvořena členy dědičnými, členy ex officio a členy jmenovanými. Mezi dědičné členy patřili arcivévodové (zletilí princové císařského domu) a hlavy šlechtických rodů, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (typicky knížecí a hraběcí rody). Mezi členy ex officio (z moci úřední) patřili arcibiskupové a biskupové, kterým náležela knížecí hodnost (mj. pražský arcibiskup). Do Panské sněmovny mohli být císařem jmenováni rakouští státní občané za zásluhy o stát a církev, vědu a umění (mezi osobnosti zasedající v Panské sněmovně patřili např. František Palacký, Josef Hlávka, Josef Myslbek, František Křižík, Antonín Dvořák nebo Jaroslav Vrchlický). Se jmenováním do Panské sněmovny se pojilo obvykle i udělení šlechtického titulu (nejčastěji rytíř/Ritter). Počet členů Panské sněmovny byl logicky proměnlivý.

Poslanecká sněmovna (německy Abgeordnetenhaus) byla volenou dolní komorou. Původně byla volena nepřímo zemskými sněmy (tj. členové Poslanecké sněmovny Říšské rady byli automaticky i členové nějakého zemského sněmu), v roce 1873 ale byla přijata volební reforma a od té doby byli členové Poslanecké sněmovny voleni přímo. Volební systém byl kuriový, původně tři kurie (velkostatkářskou, městskou a venkovskou) doplnila v roce 1873 kurie obchodních a živnostenských komor. Poslanecká sněmovna byla koncipována jako širší (i se zastoupením zalitavských zemí) a užší. Širší Říšská rada měla 343 poslanců (resp. od roku 353), užší Říšská rada 203 poslanců. Čechy měly v Poslanecké sněmovně 54 mandátů (více měly jen Uhry s 85 mandáty).

Volební právo

Únorová ústava z roku 1861 nezaručovala všeobecné volební právo (to přišlo až roku 1907 a netýkalo se žen). Volební právo bylo omezeno daňovým odvodem, který se dále promítal do kuriového systému (viz výše). V roce 1882 za vlády Eduarda Taafeho došlo k významné volební reformě, kdy v městské kurii a v kurii venkovských obcí stačil roční daňový odvod 5 zlatých na přímých daních. Došlo tak k významnému nárůstu voličů. I v tomto případě šlo ale jen o volební právo pro muže (ženy dostaly právo volit až v roce 1919).

Výjimka z daňového omezení byla přiznána jen tzv. honoraci, zástupcům místní inteligence (nejčastěji šlo o učitele), u nichž výše odvedených přímých daní neodpovídala jejich společenské vážnosti. I těmto osobám tak bylo volební právo přiznáno.

Politické strany

Politická scéna 19. století v českých zemí se zaměřovala zejména národnostní otázky a postavení českého království v rámci (!) rakouské (později rakousko-uherské) monarchie. Nebyla tedy rozdrobena jako v současnosti, strany také nebyly tolik organizované a primárně se soustředily kolem několika význačných osobností. Situace se pomalu začíná měnit až ke konci století a další politické strany dostaly větší šanci až po ustanovení všeobecného volebního práva.

V českém zemském sněmu působila celkem 4 politická uskupení (později 5).

O hlasy velkostatkářské kurie soupeřily Strana konzervativního velkostatku a Strana ústavověrného velkostatku, které se lišily zejména vztahem ke státoprávnímu uspořádání monarchie (centralismus vs. federalismus). Pro voliče ostatních kurií byl klíčový zejména národnostní aspekt - německé zájmy hájila Německá ústavní strana, české zájmy pak Národní strana (staročeši), od které se později odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši).

Strana konzervativního velkostatku (německy Konservativer Großgrundbesitz) byla konzervativní politická strana reprezentující na Říšské radě i na zemských sněmech šlechtice z českých zemí, kteří se identifikovali s českým státním právem, respektive s historickými zemskými právy, a odmítali centralistickou koncepci rakouského státu. Spolupracovali s českou Národní stranou, neboť je spojoval odpor vůči centralismu. Strana konzervativního velkostatku se ale narozdíl od Národní strany nevymezovala národnostně (nešlo jim o etnické češství), ale identifikovali se se zemským vlastenectvím (řada z nich třeba nemluvila česky, ale považovali české země za svůj domov). Protivníkem strany konzervativního velkostatku byla centralisticky orientovaná Strana ústavověrného velkostatku, která zase spolupracovala s Německou ústavní stranou. Strana konzervativního velkostatku byla od roku 1879 součástí Českého klubu, který se podílel na vládě Eduarda Taafeho (až do konce 80. let). Významným představitelem strany byl Jindřich Jaroslav Clam-Martinic.

Strana ústavověrného velkostatku (německy Partei des verfassungstreuen Großgrundbesitzes) byla liberální politická strana reprezentující zejména šlechtice a velkopodnikatele, kteří byli zastánci centralistického modelu rakousko-uherské monarchie. Spolupracovali zejména s Německou ústavní stranou. V národnostní otázce se snažili o česko-německé smíření a jazykové vyrovnání. Byli zastánci spojenectví s Německým císařstvím. Klíčovou roli sehráli v roce 1867 při schválení rakousko-uherského vyrovnání po opakovaných volbách do zemského sněmu. Mezi významné představitele strany patřili např. kníže Karel Vilém Auersperg a hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein.

Německá ústavní strana (německy Deutsche Verfassungspartei), nazývaná také jako Německá liberální strana, byla politická strana podporující liberální reformy, volnou hospodářskou soutěž a občanské svobody, hlásící se k německému jazyku a kultuře. Byla zastáncem centralizovaného státu a odpůrcem klerikalismu a federalistických a autonomistických tendencí neněmeckých etnik v monarchii. Německá ústavní strana dlouhodobě odmítala antisemitismus, mezi jejími představiteli byla řada německožidovských intelektuálů a podnikatelů.

Německá ústavní strana spolupracovala se Stranou ústavověrného velkostatku a pomohla v roce 1867 prosadit novou ústavu, jejíž součástí bylo rakousko-uherské vyrovnání. Na vládě se podílela v 70. letech, kdy získala výraznou převahu v Říšské radě. V 90. letech pak nahradili konzervativní vládu Eduarda Taafeho, na které se podílel i Český klub.

Podobně jako česká Národní strana se i Německá ústavní strana rozštěpila na počátku 70. let na dva proudy - na staroliberály (staroněmce) a mladoliberály (mladoněmce). Mladoliberálové prosazovali dominanci německé kultury a jazyka, staroliberálové byli v této otázce umírněnější. Mezi významné představitele strany patřili Leopold Hasner von Artha, Karl Giskra či Eduard Herbst.

Národní strana (staročeši) byla nejstarší českou politickou stranou. Strana se výrazně vymezovala národnostně, prosazovala české zájmy, byla zastáncem federalismu a odpůrcem rakousko-uherského vyrovnání. Dlouhodobě kritizovala systém volebních obvodů, který stranil spíše Němcům (systém kritizovaly i další české strany). Byla spíše konzervativní stranou (zejména po odštěpení mladočechů). Spolupracovala se Stranou konzervativního velkostatku a podílela se v rámci Českého klubu na vládě Eduarda Taafeho (v 80. letech). Stranickými novinami byly Národní listy. Jejich hlavním politickým konkurentem byla Německá ústavní strana.

Již na počátku 60.let se v rámci strany objevují dva proudy - (konzervativní) staročeši a (liberální) mladočeši. Mladočeši kritizovali politiku pasivní rezistence, kterou strana praktikovala od konce 60. let. Spor vyvrcholil v roce 1874, kdy se od Národní strany odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši). Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byla Národní strana drtivě poražena právě Národní stranou svobodomyslnou a ztrácí tak prakticky politický vliv (dále působila zejména na komunální úrovni).

Klíčovými představiteli staročechů byli František Palacký a František Ladislav Rieger.

Národní strana svobodomyslná (mladočeši) byla českou liberální stranou, která se odštěpila od Národní strany (staročeši) roku 1874. Strana prosazovala univerzální volební právo pro všechny muže, snažila se o snížení vlivu římskokatolické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě, tedy Straně konzervativního velkostatku. I pro Národní stranu svobodomyslnou byl klíčový český národní program (a vymezovali se tedy vůči Německé ústavní straně).

V 80. letech byli součástí Českého klubu a tedy i vlády Eduarda Taafeho, později se ale opět začali dostávat do sporu se staročechy, neboť měli pocit, že vláda málo prosazuje české národní zájmy. Ve volbách do Říšské rady v roce 1891 drtivě nad Národní stranou zvítězili a stali se tak dominantní českou stranou, znamenalo to ale rozbití vládní koalice. Ke konci 90. let zahájili na protest pro jazykovým nařízením pasivní rezistenci, kterou dříve kritizovali u staročechů.

Významnými představiteli byli Karel Sladkovský a Miroslav Tyrš (a v pozdějších letech také Karel Kramář).

Sociální demokraté. První sociálně demokratická strana vzniká již v 70. letech, má však velmi komplikované postavení, neboť zejména v 80. letech je dělnické hnutí potlačováno. Vzhledem k omezenému volebnímu právu nemá šanci se podílet ani na vládě v zemském sněmu ani v Říšské radě (to se povedlo až v roce 1897). Dělnickému hnutí se budeme věnovat v samostatné kapitole.

Významné politické události

První volby do Zemského sněmu se konaly roku 1861 a jejich úkolem bylo zvolit poslance do nově vzniklé Říšské rady. Třetinu křesel obsadili staročeši, další třetinu němečtí liberálové a třetina připadla stranám velkostatku. Sněm byl svoláván v následujícím období spíše sporadicky.

Rozpuštění sněmu kvůli rakousko-uherskému vyrovnání

V lednu 1867 vypsal císař volby do Zemského sněmu, aby mohl obeslat mimořádnou Říšskou radu kvůli schválení rakousko-uherského vyrovnání. Ve volbách ale zvítězily federalistické strany (staročeši a konzervativní velkostatek), které odmítly uznat legitimitu užší Říšské rady a kritizovali rakousko-uherského vyrovnání. Po několika týdnech rokování císař sněm rozpustil a následně svolal nové volby.

V březnových volbách zvítězil centralistický proud díky agitaci mezi šlechtou, která zvolila za svou kurii téměř jednomyslně Stanu ústavověrného velkostatku. Mandáty v ostatních kuriích se sice příliš nezměnily, ale stačilo to na zvrácení sil v zemském sněmu. Staročeši na protest opustili sněm a zahájili politiku tzv. pasivní rezistence. Centralisté zatím odsouhlasili obeslání Říšské rady a pomohli ke schválení rakousko-uherského vyrovnání. Absentující poslanci byli většinou mandátů zbaveni, ale většina z nich byla znovu zvolena v doplňujících volbách.

Pasivní rezistence staročechů

Staročeská politika pasivní rezistence s různými přestávkami pokračovala v průběhu 70. let. Poprvé byla přerušena v roce 1870, kdy získali federalisté opět v zemském sněmu většinu. V tomto období probíhala v zemském sněmu diskuse o rakousko-českém vyrovnání. V říjnu 1871 došlo na sněmu ke schválení tzv. fundamentálních článků, které dávaly českým zemím větší míru samostatnosti (byť ne jako Uhrám), zemský sněm měl získat více pravomocí a čeština se měla stát společně s němčinou úředním jazykem. Císař nakonec fundamentální články zamítnul kvůli odporu německých (ale i uherských) politiků. Staročeši se pak vrátili k pasivní rezistenci.

V roce 1872 opět proběhly volby, které měli zvrátit federalistickou většinu na směnu. Tyto volby jsou nazývaný také jako chabrusové volby, protože zde docházelo k majetkovým machinacím a podvodům (kvůli posílení velkostatkářské kurie). Dle očekávání vyhráli centralisté, kteří pomohli prosadit v Říšské radě změnu ústavy, která zavedla přímou volbu do Říšské rady a došlo k oslabení vlivu Zemského sněmu (protože jeho delegáti zároveň nezastupovali Čechy na Říšské radě).

V roce 1873 probíhají první přímé volby do Říšské rady, kde získávají převahu centralisté, Češi tyto volby většinou bojkotovali. Následně dochází k rozštěpení Národní strany, vzniká Národní strana svobodomyslná, která opouští politiku pasivní rezistence a zapojuje se do činnosti zemského sněmu.

Taafeho vláda

Před volbami roku 1878 uzavírají staročeši a mladočeši dohodu o podpoře a vstupují do voleb společně. Staročeši ustupují od politiky pasivní rezistence, ačkoliv kvůli úspěchu Strany ústavověrného velkostatku jsou federalisté na zemském sněmu v menšině.

Ve volbách do Říšské rady roku 1879 ale mají federalisté úspěch (Češi se konečně vrací do Říšské rady!), staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku tvoří Český klub, který společně s Polským klubem a Stranou práva vstupuje do vlády Eduarda Taafeho. Tato koalice v Říšské radě trvá až do roku 1891. Prosazují rozšíření volebního práva (1882). Významným českým úspěchem byla tzv. Stremayrova jazyková nařízení povyšující status češtiny ve vnější úřední komunikaci nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou část.

Ve volbách do zemského sněmu v roce 1883 získávají většinu federalisté (i díky úspěchu Strany konzervativního velkostatku). V menšině se po letech ocitají centralisticky orientovaní němečtí poslanci, kteří žádají administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a nakonec roku 1886 zahajují pasivní rezistenci.

Porážka staročechů

Ke konci 80. let rostou spory mezi staročechy a mladočechy, kteří kritizují staročechy za nedostatečné prosazování národních zájmů. Volby do zemského sněmu v roce 1889 ještě staročeši vyhráli, mladočeši ale významně posílili. V zemském sněmu pak působily dva konkurenční české poslanecké kluby. V roce 1891 proběhly volby do Říšské rady, kde staročeši utrpěli drtivou porážku (obhájili jediný mandát). Posledním hřebíčkem do jejich rakve byl v roce 1890 neúspěch tzv. punktací, rozhovorů o česko-německém vyrovnání v Čechách, které staročeši prosazovali a mladočeši bojkotovali. Vítězství mladočechů znamenalo rozpad koalice. Eduard Taafe nakonec získal většinu díky podpoře německých liberálů a vládl do roku 1893 (jeho vláda padla kvůli návrhu reformy volebního práva a nahradila ho nakrátko vláda Alfreda Windischgrätze).

Mladočeši se tak stávají dominantní politickou silou v českých zemích, což potvrzují ve volbách do zemského sněmu v roce 1895. Na politické scéně se ale pomalu objevují i další politická uskupení, mj. sociální demokraté, kteří se poprvé do Říšské rady dostanou v roce 1897…

Použité ilustrace jsou od Kamila Lhotáka z knihy Pražské obrázky od Jana Nerudy. Hru pořádá Rolling, spolek pro rozvoj zážitkových vzdělávacích her; Fučíkova 283, 411 55 Terezín, IČ 02296802, Bankovní spojení: 2300500209/2010; Vedený ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. L 8720. Tým můžete kontaktovat na adrese narodsobe@rolling.cz .

Autorkou loga je Bára Klapalová   |   Web vytvořila Grafická Huť  |