logo_celek

NÁROD SOBĚ

                   

Rolling z. s.

28.9.2018

Informace ke hře

Na této stránce najdete důležité informace z historie, ekonomiky a kultury, které by se vám mohly hodit ve hře. Stránku budeme postupně rozšiřovat o další témata.
Doporučujeme si přečíst všechna témata, nečekáme však, že se budete vše učit nazpaměť. 

Každé téma bude mít na začátku informaci, komu se bližší znalost problematiky bude hodit. Každá postava také bude mít v závěru shrnutí témata, která pro její hru (v průběhu všech obrazů) budou relevantní.Všechna témata pak hráči dostanou pohromadě v jednom dokumentu, aby si mohli vzít materiály s sebou.

ulice copy
  • Události na časové ose
  • Politický Systém
  • Šlechta
  • Spolky
  • Tělovýchovné spolky
Stručný chronologický přehled vybraných dějných událostí, které se nějakým způsobem dotýkají naší hry. 
1842
Vynalezen Pilsner (pivo plzeňského typu)
1845 Zprovozněna trať Praha-Olomouc
1848 Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství začala v březnu 1848 povstáním ve Vídni a Uhrách a donutila zprvu císaře Ferdinanda I. k vážným ústupkům. Musel propustit ze svých služeb kancléře Metternicha, vytvořil nová ministerstva a přislíbil vypracování ústavy. Dubnová ústava, kterou císař podle svého slibu vydal, ovšem nesplnila očekávání vídeňských liberálů, kteří v květnu 1848 znovu povstali. Po Slovanském sjezdu v červnu 1848 došlo k nepokojům také v Praze, tam však byly tvrdě potlačeny Windischgrätzovým vojskem.
7.9.1848 Zrušení poddanství Iniciátorem byl Hans Kudlich, díky tomuto patentu mohla nastat industrializace.
2.12.1848 František Josef I. - císařem
7.3.1849 Zrušen Kroměřížský sněm V podstatě se jedná o ukončení revoluce a upevnění moci monarchie.
10.5.1849 Odhaleno a zrušeno májové spiknutí Bylo poslední veřejnou revoluční buňkou. Při odhalení spiknutí je zatčen a poté vězněn Josef Václav Frič.
1849
Založení dvouletých pedagogických kurzů pro učitelky
18.3.1850 Založení Obchodní hospodářské komory Založení komory je dalším krokem pro zrušení cechů. Živnostníci nyní nejsou vázaní na cech, ale zastupuje je právě komora, což umožnilo rozkvět podnikání.
12.1851 Silvestrovské patenty Jedná se defacto o ukončení ústavní vlády v zemích Rakouského císařství. Je to také doba nástupu k moci Alexandra Bacha a počátku jeho absolutismu. V tomto měsíci také nechal Bach deportovat Karla Havlíčka Borovského, i přes osvobozující rozsudek soudu v Kutné Hoře.
6.1852 Zákon o spolcích Bach vydává spolkový zákon o spolcích, který znemožnil utváření politických spolků a podřídil spolkový život koncesní povinnosti předběžného souhlasu státu. Mimo jiné je zřízeno členění státu na okresy a kraje.
1854 Nový koncesní zákon Zákon umožňoval zvýhodňovat železniční podnikání garantovaným zhodnocením kapitálu, osvobozením od daní na určitý čas apod. Po vydání zákonu započalo budování tratí soukromými společnostmi.
1859 Válka se Sardinií Rakousko prohrává válku se Sardinií. Jako jeden z důsledků prohrané války je odvolání Bacha z funkce kvůli tomu, že nebyl schopen naplnit státní pokladnu dle očekávání. Tímto také končí jeho absolutistická vláda a vzpomínka na Bacha tak zůstává jen ve rčení "Dej si bacha!"
10.1860 Říjnový diplom Šlo o prohlášení, ve kterém se císař provždy zříkal absolutismu a kterým zřídil Říšskou radu. Zavazoval se vzdát se úplné zákonodárné pravomoci a podělit se o ni se zemskými sněmy. Také poněkud nejasně formuloval představy o dalším státoprávním uspořádání, které bylo možné vykládat federalisticky, stejně jako centralisticky. V diplomu bylo také připomenuto zvláštní postavení Uherského království. Diplom umožnil rozvoj spolků.
2.1861 Únorová ústava Definitivní zrušení Bachova absolutismu a návrat k parlamentárnímu zřízení. Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela. Proto byla uherskými i českými liberály odmítnuta. V rámci ústavy byly znovu obnoveny zemské sněmy. Nově byla zřízena dvoukomorová říšská rada, která se skládala z Panské komory a Poslanecké sněmovny. Členy Panské komory doživotně jmenoval císař, do Poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do majetkových kurií. Lidé byli rozděleni do jednotlivých kurií podle majetku a výše daní, které platili. Volit mohla jen omezená skupina lidí. Hlasy jednotlivých kurií si nebyly rovny, např. jeden hlas z velkostatkářské kurie měl podstatně větší váhu než z kurie venkovské. Říšská rada se nově scházela buď jako širší – pro záležitosti celé monarchie včetně Uher, nebo jako užší, bez uherských delegátů.
1861 Sjednocení itálie Sjednocení italských států pod Savojské království.
23.11.1862 Bismark u moci Otto von Bismark je jmenován pruským ministrem zahraničí.
1864 Bitva o Holštýnsko Rakousko společně s Pruskem (oba členové Německého spolku) napadají Dánsko, které obsadilo Holštýnsko a Šlesvicko.
4.1866 Italsko-pruské spojenectví Itálie a Prusko uzavírají vojenskou koalici namířenou proti Rakousku. Itálie se snaží získat území v rukou Rakouského císařství, a Prusko soupeří o nadvládu v Německém spolku.
17.6.1866 Prusko - Rakouská válka Trvá necelé tři měsíce a u Hradce Králové se odehraje největší bitva té doby (400 tisíc na každé straně). Rakousko prohrává a je vyřazeno ze spolku, navíc ztrácí důležitá a strategická území v Itálii.
23.8.1866 Pražský mír Ukončení války, začátek vyjednávání o rakousko-uherském vyrovnání.
11.1867 Nový zákon o spolcích 15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o právě spolčovacím, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.
12.1867 Rakousko-uherské vyrovnání Přiznání autonomie Uhrám a vytvoření dualistické monarchie Rakousko - Uhersko, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku). Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka. Rakousko a Uhersko se lišily v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace). Lišily se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe). Mimo ústavy byly v roce 1867 přijaty i další zákony, např. shromažďovací, zákon o občanských právech apod. České země v té době také usilovaly o podobnou autonomii, ale neuspěly v parlamentu ve vyjednávání (zastoupeny staročechy).
1868 - 1871 Táborové hnutí Masivní demonstrace proti novému uspořádání monarchie. Nepřineslo nic, fundamentální články, o které se měla obohatit ústava a zlepšit postavení Čechů, byly císařem zamítnuty.
28.8.1868 Položení základního kamene Národního divadla Mimochodem také jedna z protestních událostí táborového hnutí.
1869 Hasnerův zákon Tento zákon umožnil ženám učitelkám učit na dívčích školách, v dívčích třídách smíšených škol a také v nižších třídách smíšených, dokonce i v nižších třídách chlapeckých. Je třeba však říci, že učitelky převážně i po přijetí Hasnerova zákona učily v dívčích školách, neboť zde měly naději na kariérní postup. Vznik čtyřletých pedagogických škol zakončených maturitou.
1870 500 let od narození Mistra Jana Husa Velké oslavy v českých zemích.
18.1.1871 Sjednocení Německa Po prusko-francouzské válce dochází k sjednocení Německa a jmenování císaře Viléma I. Je také dokončeno sjednocení Itálie.
9.5.1873 Krach na vídeňské burze
1874 Mladočeši Odštěpením od politického hnutí staročechů vznikla Národní strana Svobodomyslná. Měli své noviny Národní listy vedené Juliem Grégrem.
1874 Bourání hradeb Roku 1874 byl zbourán úsek mezi Poříčskou branou a ulicí Na Florenci, do roku 1876 novoměstské opevnění až ke Slepé bráně na dnešním náměstí I. P. Pavlova, do začátku 20. století se pokračovalo postupně v bourání směrem ke Karlovu. Na levém břehu byly před začátkem 20. století zbourány hradby mezi Strahovskou a Bruskou branou.
1877 Sekvetrační zákon Umožňoval převzetí soukromých společností státem, pokud tyto společnosti dlouhodobě vykazovaly ztrátu. Ke státní strategii též patřilo využívání koncesních podmínek k tomu, aby i ziskové společnosti se postupně dostaly do státního vlastnictví, pokud to podmínky udělených privilegií a koncesí umožňovaly. Týkalo se především železničních firem.
1878 Socialisti Je založena "Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku" jakožto dělnické hnutí.
3.3.1878 Ukončení rusko - turecké války Na základě této války je osvobozen Balkán a vzniká samostatné Srbské knížectví, Černá hora a Rumunsko. Rusko se začíná stávat jakýmsi ochráncem Slovanů.
7.10.1979 Vznik Dvojspolku Rakousko-Uhersko a Německé císařství uzavírají alianci (vojenskou a obchodní).
1880 Stremayrova jazyková nařízení Rovnoprávné postavení češtiny pro komunikaci se státními úřady
11.6.1881 Otevření Národního divadla
12.8.1881 Požár Národního divadla
20.5.1882 Založení Trojspolku K aliančnímu Dvojspolku se přidává Itálie.
18.6.1882 Jubilejní slavnost Sokola Pražského Jubilejní slavnost Sokola Pražského v roce 1882 je uváděna často jako I. všesokolský slet. Byla uspořádána 18. června 1882 v Praze, na Střeleckém ostrově. Před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu, za účasti Miroslava Tyrše a Prahou prošel slavnostní průvod 1600 krojovaných Sokolů.
1882 Rozdělení Karlovy univerzity Karlova univerzita je rozdělena na českou a německou (na té německé působil například Albert Einstein).
1.8.1883 Výbuch Krakatoy Globální tsunami a pokles průměrné teploty na planetě o 1,2 stupně.
18.11.1883 Znovuotevření Národního divadla Rychlý výběr prostředků a okamžitá stavba. 45% Pražanů tehdy přispělo
30.8.1884 Založení kavárny Slavie
1885 Začátek stavby Národního musea Dokončeno 1891.
1890 Založení Minervy, prvního dívčího gymnázia Krásnohorská zorganizovala přes 4 000 podpisů pod petici Říšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. Liknavý postoj vídeňské vlády a nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 tedy Krásnohorská vypracovala provolání Vzdělanstvu českému!, v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitel František hrabě Thun 16. července 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školství Paul Gautsch 26. července 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pak Minerva, spolek pro ženské studium převzal první středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče.
9.1890 Stoletá povodeň v Praze Povodeň poškodila významně i Karlův most.
1891 Jubilejní zemská výstava v Praze
1893-1894 Proces s Omladinou

V tématu by se měli orientovat příslušníci vyšších vrstev, zejména muži.

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Nejvyšším zákonodárným orgánem císařství (resp. Předlitavska) je Říšská rada. Ta se skládá z Panské sněmovny (nevolená, hlavně církev a šlechta) a Poslanecké sněmovny (původně volená nepřímo z delegátů zemských sněmů, od roku 1874 volená přímo).

Veřejné záležitosti Čech (zemědělství, stavby, školství aj.) se řeší na půdě Zemského sněmu. Morava a Slezsko mají vlastní zemské sněmy.

Volební právo je omezeno kuriovým systémem (volí se v kategoriích podle příjmu a oblasti) a volebním cenzem (omezeno podle příjmu). Volit mohou jen muži, který mají dostatečný příjem nebo mají specifický sociální status (učitelé). Volební systém není spravedlivý a zvýhodňuje německé obyvatelstvo a velké vlastníky půdy (šlechtu).

Šlechta a velkopodnikatelé volí v rámci kurie velkostatku. Volit mohou Stranu konzervativního velkostatku (konzervativní, federalisté, pročeská) nebo Stranu ústavověrného velkostatku (liberální, centralistická, provídeňská).

Měšťanstvo volilo v kurii měst a obchodních a živnostenských komor a v kurii venkovských obcí a orientovalo se hlavně národnostně. Volit mohlo buď Německou ústavní stranu (německá, liberální, centralistická) nebo Národní stranu, tzv. staročechy (česká, spíše konzervativní, federalistická). Od Národní strany se v roce 1874 odpojila Národní strana svobodomyslná, tzv. mladočeši (česká, liberální federalistická, výrazně radikálnější než staročeši).

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V lednu proběhly volby do zemského sněmu, kde získali převahu federalisté. Císař požadoval schválení rakousko-uherského vyrovnání (v rámci Říšské rady), to ale zemský sněm nechtěl. Císař sněm rozpustil a v nových volbách mezi šlechtou zvítězila Strana ústavověrného velkostatku. Centralisté tak získali většinu. Rokuje se o přijetí rakousko-uherského vyrovnání a Národní strana vstupuje do pasivní rezistence.

Zemský maršálek: Adolf Karel Daniel z Auerspergu

Vídeň: vláda Ferdinanda von Beusta

Druhý obraz (1883)

Do Říšské rady se už volí přímo. V Říšské radě mají převahu konzervativní federalisté; staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku se v rámci Českého klubu podílí na vládě Eduarda Taafeho. Volební právo získalo nově více lidí (snížila se hranice příjmů). Pasivní rezistence je historií. České požadavky se daří pomalu prosazovat (němčina je úředním jazykem pro vnější styk, rozdělila se univerzita na českou a německou část).

V Čechách probíhají volby do Zemského sněmu. Mladočeši jsou už samostatná strana. Existuje již sociální demokracie, ale její zástupci nemají šanci být zvoleni.

Zemský maršálek: Karel Vilém Filip z Auerspergu

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

Třetí obraz (1893)

V Zemském sněmu si ještě v minulých volbách obhájili většinu staročeši, mladočeši jsou ale stále silnější a zemským sněmem otřásají konflikty těchto dvou českých stran (a je jasné, že staročeši prohrávají). Volby v Říšské radě v roce 1891 staročeši zcela prohráli. Mladočeši odmítají udržovat koalici Českého klubu. Eduard Taafe tvoří novou vládu s německými liberály a Češi již nemají možnost podílet se na vládě.

Nové strany včetně sociální demokracie začínají být více slyšet, stále ale nemají podíl na moci.

Zemský maršálek: Jiří Kristián z Lobkovic

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

Zemský sněm

Podobu českého zemského sněmu (německy Böhmischer Landtag) určila únorová ústava z roku 1861 a jeho podoba zůstala prakticky stejná až do jeho zániku roku 1913. Sněm svolával císař, který také měl právo ho rozpustit. Volební období trvalo 6 let.

Do pravomocí Zemského sněmu spadaly zejména otázky zemědělství, veřejných staveb, otázky komunální, samosprávní, církevní a školské (tj. vše, co nespadalo do kompetencí Říšské rady). Sněm schvaloval zemský rozpočet, který byl plněn zemskou přirážkou k přímým daním, které mohly dosahovat až 10 %. Každý zemský zákon podléhal schválení (potvrzení) císařem. Poslanci byli chráněni imunitou. Jednalo se v češtině a němčině (někdy se jednotlivá vystoupení shrnovala v druhém jazyce).

V čele sněmu stál Nejvyšší maršálek Království českého (Zemský maršálek), který předsedal zemskému výboru, který byl výkonným orgánem sněmu.

Český zemský sněm měl celkem 241 poslanců (od roku 1882 242 poslanců), z nichž 5 (později 6) nebylo voleno a zastávali mandát z titulu své funkce (mezi tzv. virilisty patřil pražský arcibiskup, biskupové z Litoměřic, Hradce Králové a Českých Budějovic, a rektor pražské univerzity, resp. po rozdělení univerzity v roce 1882 rektoři obou pražských univerzit).

Zbývajících 236 volených poslanců bylo voleno ze čtyř skupin, které pak na směnu tvořily tři kurie:

  •     velkostatkářská kurie (70 poslanců) zastupovala velké pozemkové vlastníky (typicky šlechtu)
  •     kurie měst a obchodních a živnostenských komor (87 poslanců), a to 72 poslanců za městské volební obvody tvořené většími městy (Praha měla více volebních obvodů) a 15 poslanců za profesní organizace
  •     kurie venkovských obcí (79 poslanců) zastupovala venkov a menší města

Počet mandátů zohledňoval daňový odvod jejich volitelů. To znamenalo, že větší podíl na moci měli ti nejbohatší (tedy volitelé velkostatkářské kurie). Zatímco 70 zástupců kurie velkostatku volilo několik stovek osob, na podobný počet mandátů ve venkovské kurii bylo potřeba hlasů několik tisíc. Systém také nijak nereflektoval demografické změny, ke kterým v průběhu 19. století došlo (typicky nárůst obyvatelstva Prahy).

Mandát poslance mohl zaniknout jeho delší neomluvenou absencí, čehož bylo využíváno v dobách tzv. pasivní rezistence (viz dále).

Kromě českého zemského sněmu existovaly na našem území ještě sněmy moravský a slezský, které ale pro náš příběh nejsou důležité.

Říšská rada

Říšská rada (německy Reichsrat) byl nejvyšší zákonodárný sbor Rakouského císařství, resp. od roku 1867 nejvyšší zákonodárný sbor předlitavské části Rakouska-Uherska. Říšská rada sídlila ve Vídni a vznikla stejně jako český zemský sněm na základě únorové ústavy z roku 1861.

Říšská rada se skládala ze dvou komor, Poslanecké sněmovny a Panské sněmovny.

Panská sněmovna (německy Herrenhaus) byla po celou dobu existence nevolenou horní komorou a byla tvořena členy dědičnými, členy ex officio a členy jmenovanými. Mezi dědičné členy patřili arcivévodové (zletilí princové císařského domu) a hlavy šlechtických rodů, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (typicky knížecí a hraběcí rody). Mezi členy ex officio (z moci úřední) patřili arcibiskupové a biskupové, kterým náležela knížecí hodnost (mj. pražský arcibiskup). Do Panské sněmovny mohli být císařem jmenováni rakouští státní občané za zásluhy o stát a církev, vědu a umění (mezi osobnosti zasedající v Panské sněmovně patřili např. František Palacký, Josef Hlávka, Josef Myslbek, František Křižík, Antonín Dvořák nebo Jaroslav Vrchlický). Se jmenováním do Panské sněmovny se pojilo obvykle i udělení šlechtického titulu (nejčastěji rytíř/Ritter). Počet členů Panské sněmovny byl logicky proměnlivý.

Poslanecká sněmovna (německy Abgeordnetenhaus) byla volenou dolní komorou. Původně byla volena nepřímo zemskými sněmy (tj. členové Poslanecké sněmovny Říšské rady byli automaticky i členové nějakého zemského sněmu), v roce 1873 ale byla přijata volební reforma a od té doby byli členové Poslanecké sněmovny voleni přímo. Volební systém byl kuriový, původně tři kurie (velkostatkářskou, městskou a venkovskou) doplnila v roce 1873 kurie obchodních a živnostenských komor. Poslanecká sněmovna byla koncipována jako širší (i se zastoupením zalitavských zemí) a užší. Širší Říšská rada měla 343 poslanců (resp. od roku 353), užší Říšská rada 203 poslanců. Čechy měly v Poslanecké sněmovně 54 mandátů (více měly jen Uhry s 85 mandáty).

Volební právo

Únorová ústava z roku 1861 nezaručovala všeobecné volební právo (to přišlo až roku 1907 a netýkalo se žen). Volební právo bylo omezeno daňovým odvodem, který se dále promítal do kuriového systému (viz výše). V roce 1882 za vlády Eduarda Taafeho došlo k významné volební reformě, kdy v městské kurii a v kurii venkovských obcí stačil roční daňový odvod 5 zlatých na přímých daních. Došlo tak k významnému nárůstu voličů. I v tomto případě šlo ale jen o volební právo pro muže (ženy dostaly právo volit až v roce 1919).

Výjimka z daňového omezení byla přiznána jen tzv. honoraci, zástupcům místní inteligence (nejčastěji šlo o učitele), u nichž výše odvedených přímých daní neodpovídala jejich společenské vážnosti. I těmto osobám tak bylo volební právo přiznáno.

Politické strany

Politická scéna 19. století v českých zemí se zaměřovala zejména národnostní otázky a postavení českého království v rámci (!) rakouské (později rakousko-uherské) monarchie. Nebyla tedy rozdrobena jako v současnosti, strany také nebyly tolik organizované a primárně se soustředily kolem několika význačných osobností. Situace se pomalu začíná měnit až ke konci století a další politické strany dostaly větší šanci až po ustanovení všeobecného volebního práva.

V českém zemském sněmu působila celkem 4 politická uskupení (později 5).

O hlasy velkostatkářské kurie soupeřily Strana konzervativního velkostatku a Strana ústavověrného velkostatku, které se lišily zejména vztahem ke státoprávnímu uspořádání monarchie (centralismus vs. federalismus). Pro voliče ostatních kurií byl klíčový zejména národnostní aspekt - německé zájmy hájila Německá ústavní strana, české zájmy pak Národní strana (staročeši), od které se později odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši).

Strana konzervativního velkostatku (německy Konservativer Großgrundbesitz) byla konzervativní politická strana reprezentující na Říšské radě i na zemských sněmech šlechtice z českých zemí, kteří se identifikovali s českým státním právem, respektive s historickými zemskými právy, a odmítali centralistickou koncepci rakouského státu. Spolupracovali s českou Národní stranou, neboť je spojoval odpor vůči centralismu. Strana konzervativního velkostatku se ale narozdíl od Národní strany nevymezovala národnostně (nešlo jim o etnické češství), ale identifikovali se se zemským vlastenectvím (řada z nich třeba nemluvila česky, ale považovali české země za svůj domov). Protivníkem strany konzervativního velkostatku byla centralisticky orientovaná Strana ústavověrného velkostatku, která zase spolupracovala s Německou ústavní stranou. Strana konzervativního velkostatku byla od roku 1879 součástí Českého klubu, který se podílel na vládě Eduarda Taafeho (až do konce 80. let). Významným představitelem strany byl Jindřich Jaroslav Clam-Martinic.

Strana ústavověrného velkostatku (německy Partei des verfassungstreuen Großgrundbesitzes) byla liberální politická strana reprezentující zejména šlechtice a velkopodnikatele, kteří byli zastánci centralistického modelu rakousko-uherské monarchie. Spolupracovali zejména s Německou ústavní stranou. V národnostní otázce se snažili o česko-německé smíření a jazykové vyrovnání. Byli zastánci spojenectví s Německým císařstvím. Klíčovou roli sehráli v roce 1867 při schválení rakousko-uherského vyrovnání po opakovaných volbách do zemského sněmu. Mezi významné představitele strany patřili např. kníže Karel Vilém Auersperg a hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein.

Německá ústavní strana (německy Deutsche Verfassungspartei), nazývaná také jako Německá liberální strana, byla politická strana podporující liberální reformy, volnou hospodářskou soutěž a občanské svobody, hlásící se k německému jazyku a kultuře. Byla zastáncem centralizovaného státu a odpůrcem klerikalismu a federalistických a autonomistických tendencí neněmeckých etnik v monarchii. Německá ústavní strana dlouhodobě odmítala antisemitismus, mezi jejími představiteli byla řada německožidovských intelektuálů a podnikatelů.

Německá ústavní strana spolupracovala se Stranou ústavověrného velkostatku a pomohla v roce 1867 prosadit novou ústavu, jejíž součástí bylo rakousko-uherské vyrovnání. Na vládě se podílela v 70. letech, kdy získala výraznou převahu v Říšské radě. V 90. letech pak nahradili konzervativní vládu Eduarda Taafeho, na které se podílel i Český klub.

Podobně jako česká Národní strana se i Německá ústavní strana rozštěpila na počátku 70. let na dva proudy - na staroliberály (staroněmce) a mladoliberály (mladoněmce). Mladoliberálové prosazovali dominanci německé kultury a jazyka, staroliberálové byli v této otázce umírněnější. Mezi významné představitele strany patřili Leopold Hasner von Artha, Karl Giskra či Eduard Herbst.

Národní strana (staročeši) byla nejstarší českou politickou stranou. Strana se výrazně vymezovala národnostně, prosazovala české zájmy, byla zastáncem federalismu a odpůrcem rakousko-uherského vyrovnání. Dlouhodobě kritizovala systém volebních obvodů, který stranil spíše Němcům (systém kritizovaly i další české strany). Byla spíše konzervativní stranou (zejména po odštěpení mladočechů). Spolupracovala se Stranou konzervativního velkostatku a podílela se v rámci Českého klubu na vládě Eduarda Taafeho (v 80. letech). Stranickými novinami byly Národní listy. Jejich hlavním politickým konkurentem byla Německá ústavní strana.

Již na počátku 60.let se v rámci strany objevují dva proudy - (konzervativní) staročeši a (liberální) mladočeši. Mladočeši kritizovali politiku pasivní rezistence, kterou strana praktikovala od konce 60. let. Spor vyvrcholil v roce 1874, kdy se od Národní strany odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši). Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byla Národní strana drtivě poražena právě Národní stranou svobodomyslnou a ztrácí tak prakticky politický vliv (dále působila zejména na komunální úrovni).

Klíčovými představiteli staročechů byli František Palacký a František Ladislav Rieger.

Národní strana svobodomyslná (mladočeši) byla českou liberální stranou, která se odštěpila od Národní strany (staročeši) roku 1874. Strana prosazovala univerzální volební právo pro všechny muže, snažila se o snížení vlivu římskokatolické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě, tedy Straně konzervativního velkostatku. I pro Národní stranu svobodomyslnou byl klíčový český národní program (a vymezovali se tedy vůči Německé ústavní straně).

V 80. letech byli součástí Českého klubu a tedy i vlády Eduarda Taafeho, později se ale opět začali dostávat do sporu se staročechy, neboť měli pocit, že vláda málo prosazuje české národní zájmy. Ve volbách do Říšské rady v roce 1891 drtivě nad Národní stranou zvítězili a stali se tak dominantní českou stranou, znamenalo to ale rozbití vládní koalice. Ke konci 90. let zahájili na protest pro jazykovým nařízením pasivní rezistenci, kterou dříve kritizovali u staročechů.

Významnými představiteli byli Karel Sladkovský a Miroslav Tyrš (a v pozdějších letech také Karel Kramář).

Sociální demokraté. První sociálně demokratická strana vzniká již v 70. letech, má však velmi komplikované postavení, neboť zejména v 80. letech je dělnické hnutí potlačováno. Vzhledem k omezenému volebnímu právu nemá šanci se podílet ani na vládě v zemském sněmu ani v Říšské radě (to se povedlo až v roce 1897). Dělnickému hnutí se budeme věnovat v samostatné kapitole.

Významné politické události

První volby do Zemského sněmu se konaly roku 1861 a jejich úkolem bylo zvolit poslance do nově vzniklé Říšské rady. Třetinu křesel obsadili staročeši, další třetinu němečtí liberálové a třetina připadla stranám velkostatku. Sněm byl svoláván v následujícím období spíše sporadicky.

Rozpuštění sněmu kvůli rakousko-uherskému vyrovnání

V lednu 1867 vypsal císař volby do Zemského sněmu, aby mohl obeslat mimořádnou Říšskou radu kvůli schválení rakousko-uherského vyrovnání. Ve volbách ale zvítězily federalistické strany (staročeši a konzervativní velkostatek), které odmítly uznat legitimitu užší Říšské rady a kritizovali rakousko-uherského vyrovnání. Po několika týdnech rokování císař sněm rozpustil a následně svolal nové volby.

V březnových volbách zvítězil centralistický proud díky agitaci mezi šlechtou, která zvolila za svou kurii téměř jednomyslně Stanu ústavověrného velkostatku. Mandáty v ostatních kuriích se sice příliš nezměnily, ale stačilo to na zvrácení sil v zemském sněmu. Staročeši na protest opustili sněm a zahájili politiku tzv. pasivní rezistence. Centralisté zatím odsouhlasili obeslání Říšské rady a pomohli ke schválení rakousko-uherského vyrovnání. Absentující poslanci byli většinou mandátů zbaveni, ale většina z nich byla znovu zvolena v doplňujících volbách.

Pasivní rezistence staročechů

Staročeská politika pasivní rezistence s různými přestávkami pokračovala v průběhu 70. let. Poprvé byla přerušena v roce 1870, kdy získali federalisté opět v zemském sněmu většinu. V tomto období probíhala v zemském sněmu diskuse o rakousko-českém vyrovnání. V říjnu 1871 došlo na sněmu ke schválení tzv. fundamentálních článků, které dávaly českým zemím větší míru samostatnosti (byť ne jako Uhrám), zemský sněm měl získat více pravomocí a čeština se měla stát společně s němčinou úředním jazykem. Císař nakonec fundamentální články zamítnul kvůli odporu německých (ale i uherských) politiků. Staročeši se pak vrátili k pasivní rezistenci.

V roce 1872 opět proběhly volby, které měli zvrátit federalistickou většinu na směnu. Tyto volby jsou nazývaný také jako chabrusové volby, protože zde docházelo k majetkovým machinacím a podvodům (kvůli posílení velkostatkářské kurie). Dle očekávání vyhráli centralisté, kteří pomohli prosadit v Říšské radě změnu ústavy, která zavedla přímou volbu do Říšské rady a došlo k oslabení vlivu Zemského sněmu (protože jeho delegáti zároveň nezastupovali Čechy na Říšské radě).

V roce 1873 probíhají první přímé volby do Říšské rady, kde získávají převahu centralisté, Češi tyto volby většinou bojkotovali. Následně dochází k rozštěpení Národní strany, vzniká Národní strana svobodomyslná, která opouští politiku pasivní rezistence a zapojuje se do činnosti zemského sněmu.

Taafeho vláda

Před volbami roku 1878 uzavírají staročeši a mladočeši dohodu o podpoře a vstupují do voleb společně. Staročeši ustupují od politiky pasivní rezistence, ačkoliv kvůli úspěchu Strany ústavověrného velkostatku jsou federalisté na zemském sněmu v menšině.

Ve volbách do Říšské rady roku 1879 ale mají federalisté úspěch (Češi se konečně vrací do Říšské rady!), staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku tvoří Český klub, který společně s Polským klubem a Stranou práva vstupuje do vlády Eduarda Taafeho. Tato koalice v Říšské radě trvá až do roku 1891. Prosazují rozšíření volebního práva (1882). Významným českým úspěchem byla tzv. Stremayrova jazyková nařízení povyšující status češtiny ve vnější úřední komunikaci nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou část.

Ve volbách do zemského sněmu v roce 1883 získávají většinu federalisté (i díky úspěchu Strany konzervativního velkostatku). V menšině se po letech ocitají centralisticky orientovaní němečtí poslanci, kteří žádají administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a nakonec roku 1886 zahajují pasivní rezistenci.

Porážka staročechů

Ke konci 80. let rostou spory mezi staročechy a mladočechy, kteří kritizují staročechy za nedostatečné prosazování národních zájmů. Volby do zemského sněmu v roce 1889 ještě staročeši vyhráli, mladočeši ale významně posílili. V zemském sněmu pak působily dva konkurenční české poslanecké kluby. V roce 1891 proběhly volby do Říšské rady, kde staročeši utrpěli drtivou porážku (obhájili jediný mandát). Posledním hřebíčkem do jejich rakve byl v roce 1890 neúspěch tzv. punktací, rozhovorů o česko-německém vyrovnání v Čechách, které staročeši prosazovali a mladočeši bojkotovali. Vítězství mladočechů znamenalo rozpad koalice. Eduard Taafe nakonec získal většinu díky podpoře německých liberálů a vládl do roku 1893 (jeho vláda padla kvůli návrhu reformy volebního práva a nahradila ho nakrátko vláda Alfreda Windischgrätze).

Mladočeši se tak stávají dominantní politickou silou v českých zemích, což potvrzují ve volbách do zemského sněmu v roce 1895. Na politické scéně se ale pomalu objevují i další politická uskupení, mj. sociální demokraté, kteří se poprvé do Říšské rady dostanou v roce 1897.

V tématu by se měli orientovat hráči bohatších postav, zejména nastudování tématu doporučujeme rodině Gallových.

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Šlechta v Rakousku-Uhersku si udržovala svou exkluzivitu a byla přísně hierarchizovaná. Stát se členem aristokracie (šlechty na nejvyšším stupni žebříčku) mohla jen vysoká šlechta s bezchybným původem.

Mezi vyšší šlechtu patřila knížata (Fürst), hrabata (Graf) a svobodní pánové (Freiherr, pro ženy Freifrau, pro nesezdané ženy Freiin). Mezi nižší šlechtu patřili rytíři (Ritter) a prostí šlechticové (neměli automaticky nárok na titul, mohli získat jen „ozdobu“ šlechtic/Edler). Tituly se většinou dědily, ale mohly být také uděleny panovníkem za zásluhy o stát nebo zakoupeny (ale jen nižší tituly). Udělený titul bylo samozřejmě možné i odmítnout, nedělo se to však příliš často.

Každý šlechtic mohl užívat titul společně s predikátem (přídomkem) von, který patřil většinou mezi titul a příjmení. V druhé polovině 19. století v české společnosti probíhala snaha užívání titulů bohemizovat a místo německého von se používalo české z. Titul tedy mohl znít například Erich Graf/hrabě von Rodlow (nebo Erich hrabě z Rodlowa), Bertha-Theresia Freiin von Höhendorf (Bertha-Theresia svobodná paní z Höhendorfu), Josef von Zítek/Josef ze Zítků, ale třeba i Karel rytíř z Kořistků/ Karel Ritter von Kořistka.

Šlechtický titul přináší některé formální výsady, ale i přístup k některým exkluzivním úřadům a funkcím. Některé vysoké rody disponují fideikomisem (svěřenectvím), což je privilegium zamezující dělení či zcizení rodinného majetku. Fideikomis většinou dědili prvorození členové rodu, pokud splnili pravidla nástupnictví. Některé tituly opravňovaly šlechtu dědičně zasedat v Panské sněmovně Říšské rady.

19. století přináší změny i pro šlechtu. V souvislosti s rozvojem průmyslu a posilováním střední vrstvy získávají tituly (nejčastěji si je kupují) i bohatí podnikatelé. Zároveň je roku 1848 zrušeno poddanství a tradiční šlechta se musí vyrovnávat s úbytkem přirozených příjmů. Začíná také docházet k morganatickým (nerovnorodým) svazkům, které ale často byly spojeny se skandálem a společenskými i faktickými sankcemi. Pravidla pro morganatické sňatky si nastavovaly samotné rody. Prvorození synové v takových případech většinou přicházeli o nárok na fideikomis. Platilo pravidlo, že muž šlechtí ženu – žena tedy při morganatickém sňatku přicházela o titul. V některých případech mohli potomci vzešlí z nerovnorodého manželství přijít o nárok na titul.

 

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

Ačkoliv šlechta v Rakouském císařství i pozdějším Rakousku-Uhersku tvořila uzavřenou a spíše rigidní společnost, přináší 19. století změny i do této vrstvy společnosti. V souvislosti s rozvojem průmyslu a posilováním střední vrstvy získávají tituly (nejčastěji si je kupují) i bohatí podnikatelé. Zároveň je roku 1848 zrušeno poddanství a tradiční šlechta se musí vyrovnávat s úbytkem přirozených příjmů.

Následující text se zaměřuje na popis situace v předlitavské části rakouské monarchie (tedy zejména na území Rakouska včetně Čech, Moravy a Slezska). V Zalitavsku (zejména Uhry) byla situace trochu odlišná a pro naši hru nemá význam tyto rozdíly popisovat.

 

Hierarchie šlechty

Šlechta netvořila homogenní skupinu, naopak byla přísně hierarchizovaná a obtížně propustná.

Na nejvyšším stupni společenského žebříčku stála aristokracie, která tvořila tzv. první společnost. Do aristokracie spadaly rody s původem sahajícím minimálně do počátku 18. století, často ale až do středověku. Nejčastěji to byly knížecí a hraběcí rody, v některých případech i o rody svobodných pánů. Zcela určující byl bezchybný původ, nezáleželo tolik na majetku a titulech nebo národnosti (nacionalistické tendence šly obecně mimo ně, spojovala je loajalita vůči dvoru). Aristokracie byla uzavřená kasta, která tvořila dvorskou společnost a měla přístup k významným funkcím.

Pod aristokracií stála tzv. druhá společnost. Jednalo se stále o vysokou šlechtu, která však byla buď z aristokracie vyřazena kvůli nerovným sňatkům svým nebo svých předků (nemohli se tedy prokázat bezchybným původem) nebo šlo o novější šlechtu, které získala titul v průběhu 18.století, nebo o méně zámožnou šlechtu. Obvykle tato šlechta ale držela v majetku statek nebo velkostatek (tzv. pozemková šlechta).

Na nejnižší úrovni žebříčku stála nobilita, kterou tvořila tzv. pracující šlechta. Často se jednalo o novou (nižší) šlechtu, která získala své tituly díky svým zásluhám o stát (titul bylo samozřejmě možné i odmítnout), nebo si titul koupili díky svému majetku. Byly však mezi nimi i staré nemajetné rody s nižšími tituly.

 

V rakouské monarchii byly uznány následující tituly (v pořadí dle významnosti):

Vyšší šlechta

  • Kníže/Fürst
  • Hrabě/Graf
  • Svobodný pán/Freiherr

 

Nižší šlechta

  • Rytíř/Ritter
  • Prosté šlechtictví/Edler

 

Mezi vyšší a nižší šlechtou byl jasný společenský distanc, ale sociální rozdíly se udržovaly i mezi jednotlivými tituly. Za nerovný sňatek tedy bylo považováno, i když si hrabě měl brát někoho z rodu svobodných pánů. Rozdíly byly dokonce i v rámci jednotlivých titulů (především u knížecích a hraběcích rodů), ale to pro účely naší hry není příliš zajímavé. Důležité je, že nezáleželo jen na tom, zda někdo měl šlechtický titul, ale také na tom, jakým titulem se pyšnil.

Tituly se s výjimkou knížat, kde byla situace složitější, a nedědičných titulů, které získávali někteří jednotlivci za své zásluhy o stát, se dědily a získávali je všichni potomci, pokud jej neztratili nerovným sňatkem. Na rodinný majetek (fideikomis neboli svěřenectví) měli ale nárok jen (nejčastěji) prvorození synové. Titul sám o sobě nebyl zárukou majetku.

 

Užívání titulu a oslovování

Správné užívání titulů a oslovování byla svázána přísnými pravidly a neužívání titulu v úředním styku byl podobný prohřešek jako neoprávněné používání titulu.

Oslovení Osvícenost nebo Jasnost byl vyhrazen jen nejvýznamnějším knížecím rodům.

Každý šlechtic ihned po povýšení získal právo na označení stavu a predikát z/von, který kladl mezi jméno a příjmení, respektive mezi titul a příjmení. V druhé polovině 19. století vrcholila v českém prostředí snaha užívání titulů bohemizovat (a tedy užívat českou variantu predikátu z) a i když se tento způsob oslovování příliš neuchytil a i dnes působí zvláštně, tehdy to byla opravdu významná záležitost (a jedná se o jistý způsob rozlišení toho, jestli se osoba považovala za českého vlastence). Pro účely naší hry lze bez problémů kombinovat český titul (např. hrabě) a německý predikát (von) – tedy jsou přijatelné varianty Erich Graf von Rodlow (pro Němce ideální), Erich hrabě von Rodlow (kompromisní varianta) i Erich hrabě z Rodlowa (pro nadšené české vlastence).

 

Jak tedy mohly vypadat příklady titulů?

kníže/Fürst – František kníže z Thunu a Hohensteina/František Fürst von Thun a/und Hohenstein; Ferdinand kníže Kinský z Vchynice a Tetova/Ferdinand Fürst Kinský von Vchynice a/und Tetov

hrabě/Graf – Erich hrabě z Rodlowa/Erich Graf von Rodlow; Děpold hrabě Czernin z Chudenic/ Děpold Graf Czernin von Chudenice

svobodný pán/Freiherr – Leopold svobodný pán z Höhendorfu/Leopold Freiherr von Höhendorf; Ferdinand svobodný pán Kotz z Dobrsche/Ferdinand Freiherr Kotz von Dobrsch; u žen svobodná paní/Freifrau a pro dceru svobodného pána Freiin

rytíř/Ritter – Karel rytíř z Kořistků/ Karel Ritter von Kořistka; Josef rytíř Bartoň z Dobenína/Josef Ritter Bartoň von Dobenín

prosté šlechtictví – zde byla situace trochu složitější, neboť šlechtic získal automaticky pouze předložku z/von před příjmením, ale po zaplacení taxy mohl získat i čestný titul (šlechtic/Edler), klasický predikát nebo kombinaci. Varianty tedy byly např. Josef ze Zítků/Josef von Zítek (jen předložka), Václav Brožík z Valrose/Václav Brožík von Valrose (predikát bez titulu), Karel šlechtic z Ungeru/Karel Edler von Unger (titul a předložka před příjmením), ale pozor výjimka! Václav Špaček šlechtic ze Starburgu/Václav Špaček Edler von Starburg (titul i predikát). Šlechtic/Edler v tomto případě nebyl označením stavu, ale jen ozdobou, a proto je výjimečně za příjmením. Uznáváme, že tady to není trochu složitější, ale celkem zmatek.

 

Šlechtické výsady

Po zrušení poddanství význam šlechtických rodů začal pomalu upadat, ale stále si zachovaly některé výsady, ačkoliv některé z nich byly spíše formálního charakteru. Mezi ně tradičně patřilo:

1) Právo užívat šlechtické tituly

2) Právo užívat erb

3) Právo na jisté důchody, stipendia a místa ve vzdělávacích ústavech, ústavech šlechtičen a na příjmy z rozličných nadací

4) Právo na důstojenství a čestné úřady, které se vázaly na předložení osvědčení původu

U některých významných rodů to pak byl fideikomis (svěřenectví), tedy privilegium udělované panovníkem, které zamezovalo dělení či zcizení rodinného majetku. V čele rodinného fideikomisu stál obvykle nejstarší syn (ostatní bratři měli být zajištěni statky, které nebyly součástí svěřenectví, apanážemi a podobně). Principy nástupnictví většinou určil zakladatel fideikomisu, mezi nejčastější podmínky kvůli ochraně rodu patřilo rovnorodé manželství.

S některými významnými tituly se pak vázalo dědičné právo zasedat v Panské sněmovně Říšské rady (dědiční členové) a udělení nižšího šlechtického titulu bylo v některých případech také spojeno s doživotním jmenováním do Panské sněmovny za zásluhy o stát a církev, vědu a umění (jmenovaní členové).

 

Morganatické svazky

Rakouské šlechtické prostředí bylo velmi uzavřené a dbalo na svou exkluzivitu dokonce více než šlechtické rody v jiných zemích. Výběr partnera byl klíčový zejména pro vysokou šlechtu pro udržení bezchybného rodokmenu, a tak se vyhýbali morganatickým (nerovnorodým) sňatkům (nebo také mezalianci). Morganatický svazek byl buď manželství osoby stavu šlechtického s osobou stavu občanského, nebo o sňatek vyššího a nižšího šlechtice, přičemž problémem byl často i nerovnorodý sňatek sice v rámci vyšší šlechty, ale mezi nerovnocennými tituly (tedy napříč mezi knížaty, hrabaty a svobodnými pány). Platila přitom zásada, že muž šlechtí ženu – manželka tedy vždy následovala postavení manželovo. Pokud se hraběnka provdala za měšťana, o svůj titul přišla. Bylo běžnou praxí, že se dívky z vysoké šlechty provdaly za šlechtice nižšího stupně.

Až do konce 18. století byly mesaliance v prostředí české a moravské šlechty spíše výjimečné, v průběhu 19. století jich ovšem přibývalo, přestože zůstávaly společensky neakceptovatelnými. V některých případech mohlo dojít i k tomu, že děti vzešlé z manželství nenásledovaly ve stavu svého otce a nedědily jeho titul, případně mohlo dojít i u mužů ke ztrátě titulu obecně. Každý rod si nastavoval rodová pravidla zvlášť, a to včetně možnosti dědictví fideikomisu. Pokud se k morganatickému sňatku rozhodl nejstarší syn rodu, byl to obzvlášť velký problém, který mohl vést i ke ztrátě nároku na fideikomis, protože takový svazek ohrožoval celý rod. Ostatní potomci rodů mívali přeci jen volnější ruku, neboť tím ohrožovali jen svou linii, nikoliv rod jako celek.

I přes morganatický svazek zůstával většinou „neposlušný“ šlechtic členem rodiny a udržoval se svými příbuznými vztahy. Jeho partner nebo partnerka z nižší společenské vrstvy však málokdy byl rodinou a společností vyšší šlechty přijat a obvykle byl do konce života ostrakizován a bylo mu dáváno najevo jeho podřadné postavení.

Proč tedy k takovým sňatkům vůbec docházelo, když to skýtalo samé nevýhody? V průběhu 19. století k tomu vedly zejména běžné lidské důvody, kdy se ti dva lidé vzali z lásky (protože je jasné, že když si hrabě bral neurozenou herečku, nemohlo z její strany jít v žádném případě o vypočítavost, ale jen o ryzí cit). Postupně však do celé záležitosti začínaly vstupovat i ekonomické důvody. Zejména ke konci 19. století docházelo k tomu, že mnohé historické rody neměly takové finanční možnosti jako nově nastupující vrstva podnikatelů a obchodníků, takže zajištění věna dcerám nebylo snadné. Naproti tomu si bohatí průmyslníci za své peníze často koupili titul, statky a zámky – ovšem starobylý původ nikoli. Oženit se s dcerou z vyšší šlechtické rodiny jim skýtalo novou dávku společenské prestiže.

Téma by si měli alespoň letmo prostudovat zejména hráči postav z bohatších vrstev.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

V roce 1852 vychází zákon o spolcích, který založení každého spolku podmínil schválením státních úřadů, což výrazně omezilo spolkový život. K boomu spolkového života dochází až v 60. letech 19. století po vydání Říjnového diplomu roku 1860 a zejména po novém zákoně o právě spolčovacím z roku 1867, podle něhož se založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu. 

Zpočátku vznikají spolky nezávisle na etnické příslušností. S růstem národnostního napětí se spolkový život dělí na německý a český a vznikají spolky jak v německé, tak české podobě. Ještě v 70. letech se ale Němci běžně účastní činností českých spolků.

Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální, které spolu otevřeně soupeřily. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy.

V 90. letech 19. století se ve větší míře začínají objevovat i spolky dělnické, které byly v 80. letech státem často zakazovány.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

Po vydání Říjnového diplomu a zejména nového spolčovacího zákona dochází k boomu spolkového života. Již vznikají oddělené české i německé spolky, není ale neobvyklé, že se Němci účastní aktivit českých spolků. Již existuje Sokol a Turner, ačkoliv v našem příběhu ještě nebude hrát větší roli.

Pro náš příběh je důležitý (fiktivní) Spolek ctihodných měšťanek pražských, kulturní spolek dam z vyšší společnosti.

Druhý obraz (1883)

Národnostní napětí pomalu roste a s tím i soupeření národnostních spolků. Vznikají první nacionální (obranářské spolky). Důležité jsou i ženské emancipační spolky, které však postrádají politické ambice.

Spolkový život se v našem příběhu jak v tělovýchovných spolcích Turner a Sokol, ale také ve spolcích kulturních - v německém Prager Kulturverein a českém Spolku pražských vlastenců (oba existují jen v našem příběhu). Vzdělávací spolek žen a dívek pražských (také fiktivní příběh) pak organizuje vzdělávací a osvětovou činnost pro ženy všech vrstev.

 

Třetí obraz (1893)

Soupeření nacionálních obranářských spolků vrcholí. Své místo na slunci však získávají i dělnické spolky. Ženské spolky zaznamenávají první úspěchy v podobě rozvoje dívčích škol.

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

 

Historie spolků

Před vznikem spolků v pravém slova smyslu se lidé sdružovali zejména na úrovni profesní, tedy např. do cechů, spolků tovaryšů apod. První spolky v rakouském mocnářství vznikají od 30. let 19. století. Byly to zejména spolky náboženské, dobročinné nebo živnostenské a průmyslové, u kterých nehrála etnická příslušnost žádnou roli. Jednalo se o aktivity především vyšších vrstev, spolky vznikají především ve velkých městech.

V roce 1852 vychází zákon o spolcích (zákon č. 253/1852 ř. z.), který založení každého spolku podmínil schválením státních úřadů, čímž dal do rukou státu plnou kontrolu nad spolkovým životem. Bylo to v době Bachova absolutismu, který spolkovému životu příliš nepřál.

Situace se pomalu mění s vydáním Říjnového diplomu roku 1860, ve kterém se císař zřekl absolutistické vlády. Klíčovým pak byl nový zákon o právě spolčovacím (zákon č. 134/1867 ř. z.) z roku 1867, podle něhož se založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu. Nastává boom spolků, které vznikají po celém rakouském mocnářství. Vznikají spolky např. kulturní, tělovýchovné, vzdělávací, hasičské, ale samozřejmě i spolky politické. Již v této době vznikají spolky národnostně oddělené, tedy české i německé s jinak podobným zaměřením.

Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální, které spolu otevřeně soupeřily. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy.

V 90. letech 19. století se ve větší míře začínají objevovat i spolky dělnické, které byly v 80. letech státem často zakazovány.

 

Významné české spolky

Příkladem jednoho z prvních spolků byla Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách, která vzniká v roce 1833. Jednalo se primárně o spolek aristokratů (Jednotu založil hrabě Karel Chotek), který měl za cíl podporovat nové formy podnikání v zemích Koruny české. Jako mnoho spolků vznikající v té době se nejednalo o spolek český ve smyslu národnostním, ve spolku byli Češi i Němci.  

V roce 1845 vzniká významný český kulturní spolek Měšťanská beseda v Praze, kterých do roku 1861, kdy dochází k uvolnění politických poměrů, suploval i roli politického centra českého života. Až do 70. let si spolek udržoval umírněný postoj k jazykovému národovectví a na její činnosti se podíleli i někteří německy mluvící Pražané. Po vzoru pražské Měšťanské besedy vznikají podobné spolky i v dalších českých a moravských městech. 

V 60. letech vzniká řada významných českých národních spolků. V roce 1861 vzniká Hlahol, mužský pěvecký spolek, který koncertoval na významných národních událostech (poprvé na pohřbu Václava Hanky, dále pak při kladení základního kamene Národního divadla či odhalování různých pomníků). Kromě toho podporoval původní českou hudební tvorbu a další obdobné pěvecké spolky. Zakladatelem spolku byl pražský sládek a sbormistr Jan Ludvík Lukes, starostou spolku se stal významný mecenáš a politik Rudolf Thun-Taxis. V roce 1879 vzniká též ženský sbor pražského Hlaholu.

V roce 1862 vzniká první český tělovýchovný spolek Sokol, kterému se věnujeme v samostatné kapitole. 

Prvním českým uměleckým spolkem byla Umělecká beseda, která vzniká v roce 1863.Prvním starostou Umělecké besedy se v roce 1863 stal Josef Wenzig. Umělecká beseda měla tři besední odbory, literární, hudební a výtvarný, v jejichž čele stáli tři první předsedové Bedřich Smetana (hudební), Josef Mánes (výtvarný) a Vincenc Vávra-Haštalský (literární). Členy Umělecké besedy byla většina významných českých umělců té doby, z literárního odboru např. např. Neruda, Vrchlický, Sládek, Světlá, Zeyer, z výtvarníků Schnirch, Myslbek, Aleš, Chittussi, z hudebního třeba Antonín Dvořák či Zdeněk Fibich.

Ústřední matice školská založená roku 1880 byla jedním z českých obranných spolků a měla podporovat vznik a provoz menšinových českojazyčných škol v národnostně smíšených oblastech Rakouska-Uherska, zejména v českém pohraničí. Opírala se o silnou podporu ze strany českých politiků, novinářů i široké veřejnosti. Prostředky získávala především dobrovolnými sbírkami a benefičními akcemi. Jejím přímým konkurentem byl německý Deutscher Schulverein. 

 

Významné německé spolky

Od 60. let vzniká široké spektrum německých spolků, které typově odpovídají obdobným českým spolkům. Příkladem je tělovýchovný spolek Turner, jehož první tělovýchovná jednota na našem území je založena roku 1861. Turneru se věnujeme v samostatné kapitole.

Od roku 1875 působí Deutsches Kasino, hlavní německý spolek v Praze, který organizoval společenské a politické akce. Spolek sídlil v dnešním Slovanském domě (tehdejším Německém domě), který sloužil jako německé kulturní centrum s restauracemi, hernami či kasinem (a to až do roku 1945). 

Od 80. let vznikají tzv. obranné spolky, mezi nimi v roce 1880 Deutscher Schulverein, který konkuruje české Ústřední matici školské. Nejvýznamnějším a největším obranným spolkem byl Bund der Deutschen in Böhmen (Svaz Němců v Čechách), založený roku 1884, který měl na počátku 20. století již 60 tisíc členů. 

 

České ženské spolky

První ženské spolky vznikají v druhé polovině 19.století, kdy se účast ve spolcích a charitách stává prestižní nepsanou povinností příslušnic střední měšťanské vrstvy. Jednotlivé ženské spolky spolu příliš nespolupracovaly, naopak kvůli osobním neshodám spolu často otevřeně soupeřily. Díky této rivalitě vzniká v našich zemích unikátní situace, kdy požadavky ženského hnutí prosazují zejména muži (např. Vojtěch Náprstek, Miroslav Tyrš, Julius a Eduard Grégr). Naopak nejhlasitějším odpůrcem ženské emancipačního hnutí byl František Ladislav Rieger. Ženské spolky neměly v té době žádné politické ambice, orientovaly se zejména na kulturní, dobročinnou a vzdělávací činnost.

V roce 1851 zakládá Marie Riegrová-Palacká (ano, manželka Riegera) ve spolupráci s Vojtou Náprstkem Spolek svaté Ludmily, který je do 60. let jediným českým ženským spolkem u nás. Spolek byl zpočátku charitativní, orientoval se na pomoc chudým ženám a vdovám, později se rozšířil o vzdělávání, aby si ženy mohly opatřit obživu (příprava např. na studium krejčovství či živnostenské účetnictví). 

V roce 1865 Vojta Náprstek po svém návratu z Ameriky zakládá Americký klub dam. Kromě osvětových přednášek pořádal spolek i praktické lekce pro moderní hospodyně. Členství v klubu patřilo k dobrému tónu tehdejší české vlastenecké společnosti a k jeho členkám náležela většina ženské populace významných českých rodin - kromě spoluzakládající Karolíně Světlé Renata Fügnerová-Tyršová, Anna Holinová, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková, Sofie Podlipská, Marie Riegrová-Palacká nebo Charlotta Garrigue-Masaryková. Do určité míry se jednalo o exkluzivní spolek, jehož členkou se mohla dáma stát jen na doporučení.

V roce 1869 vzniká Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, který zakládá Miroslav Tyrš. I o něm si povíme více v samostatné kapitole.

V roce 1871 zakládá Karolína Světlá Ženský výrobní spolek český, jehož cílem bylo opatřit nemajetným ženám, zejména vdovám po vojácích z rakousko-pruské války, práci a na tuto práci je připravit. Spolek zřídil také obchodní a průmyslovou školu a pořádal kurzy pro vychovatelky a ošetřovatelky. Pro spolek pracovala od roku 1974 také Eliška Krásnohorská, byla spolkovou tajemnicí a později starostkou, starala se o provoz školy, organizování  kursů, přijímání nových žaček a pomoc při umisťování absolventek.

Z iniciativy Elišky Krásnohorské založil Ženský výrobní spolek dceřinou instituci nazvanou   Spolek pro ženské studium Minerva, jehož cílem bylo založit soukromou českou střední školu dívčí. Tento spolek se také stal důvodem roztržky mezi Karolínou Světlou a Eliškou Krásnohorskou, neboť Karolína Světlá trvala na čistě praktickém charakteru vzdělávání.

V 80. letech 19. století lze ženské spolky rozdělit do čtyř směrů - charitativní (např. Ludmila), orientované na obecné vzdělávání (Minerva), praktické/průmyslové (obchodní a průmyslová škola Ženského výrobního spolku českého) a také vyučování domácím a hospodářským pracem (např. Spolek Domácnost od roku 1885), který je velkým zklamáním pro Vojtu Náprstka, který nedokázal pochopit, že po dvaceti letech emancipační práce se ženy opět vrací do domácnosti.

V tématu by se měli orientovat všichni hráči. Sokol a Turner se týkají bohatších vrstev, Dělnická tělovýchovná jednota chudších vrstev. 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Německé turnerské hnutí vzniká v roce 1810 v Německu, zakladatelem je Friedrich Ludwig Jahn. Postupně se šíří i do dalších německých zemí, rozmach nastává až v 60. letech 19. století. Cílem je posílit národní sebevědomí a výchova k brannosti. V roce 1868 vzniká centrální organizace Německé turnerstvo (Deutsche Turnerschaft). Turnerské spolky na území Rakouska-Uherska jsou sdruženy do samostatného kraje Německo-Rakousko. Je zřízen župní systém (spolky se sdružují do žup, které se sdružují do krajů). Ženy zastávají v Turneru jen podružnou roli, členy se mohou stát až v roce 1880. V roce 1888 dochází k rozkolu turnerstva, kdy jsou vyloučeny spolky, které přijali tzv. árijský paragraf, který zabraňoval Židům ve členství v Turneru. Vzniká další, výrazně antisemitsky a protislovansky zaměřená organizace Německý turnerský svaz (Deutscher Turnerbund).

Český Sokol vzniká po vzoru turnerského hnutí v roce 1862, zakladateli jsou Miroslav Tyrš a Jaroslav Fügner. Cíle jsou podobné jako cíle Turneru, jen Sokol chce pozvednout český národ místo německého. V roce 1869 vzniká první ženská jednota Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. V roce 1882 proběhne první všesokolský slet. V roce 1884 konečně vzniká v Sokolu župní zřízení. V čele jednoty, župy a později i centrální organizace stojí starosta a místostarosta (náčelník). V roce 1889 vzniká centrální organizace Česká obec sokolská (zatím na území Čech). V původně apolitické organizaci v 90. letech začíná převládat vyhraněný nacionalismus namířený proti Němcům, katolíkům a později i sociální demokracii.

Vztahy Sokola a Turneru jsou zpočátku velmi přátelské, spolky se vzájemně podporují. V 80. letech 19. století se situace mění, kontakty postupně odeznívají a od 90. let jsou vztahy velmi napjaté.

Na počátku 90. let 19. století vznikají první dělnické tělocvičné jednoty, vzniká Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1897 po rozkolu se Sokolem opouští sociální demokraté Sokol a posilují Dělnickou tělovýchovnou jednotu.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V rakouském císařství včetně Prahy existují již několik let jak turnerské spolky, tak sokolské spolky (Sokolové si ještě neříkají Sokolové a vznikají jen na území Čech, Moravy a Slezska). Spolky se vzájemně podporují a účastní se společných cvičení. Jindřich Fügner je již po smrti, Miroslav Tyrš navrhuje vládě podporu v boji proti Prusku (a je s díky odmítnut) a doufá v první všesokolský slet (a je odmítnut). Za dva roky vznikne Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, první ženská sokolská jednota, zatímco v Turneru si budou muset ženy na členství ještě dlouho počkat. Vznik centrální organizace Německé turnerstvo, která bude zastřešovat turnerské spolky v (budoucím) Německu i Rakousku, je na spadnutí.

Druhý obraz (1883)

Sokol i Turner zažívá rozmach. Do Turneru se dostávají první ženy, ale stále stojí dost v pozadí. Turnerské hnutí je zatím jednotné, turnerské spolky na území Rakouska-Uherska spadají do samostatného kraje Německo-Rakousko. Židé jsou do turnerských spolků bez problémů přijímáni (zatímco český antisemitismus je v plném proudu). Sokol má za sebou první všesokolský slet (respektive Jubilejní slavnost Sokola Pražského). Již brzy bude v Sokolu zavedeno župní zřízení, které v Turneru existuje již patnáct let. Sokol také brzy přijde i o svého druhého otce zakladatele, Miroslava Tyrše. Doba největšího přátelství mezi Sokolem a Turnerem je již dávno pryč a vztahy se začínají horšit.

Třetí obraz (1893)

Došlo k rozkolu turnerstva – kromě Německého turnerstva existuje nová organizace Německý turnerský svaz, který má ve svých stanovách tzv. árijský paragraf (Židé nesmí být členy spolku). Německý turnerský svaz působí původně na území dolnorakouské župy, postupně se přidávají i některé další spolky v Rakousku-Uhersku a Německu. Původní Německé turnerstvo nadále árijský paragraf odmítá. Sokol má za sebou druhý všesokolský slet a připravuje se na ten třetí.  Sokolské jednoty jsou již sdruženy pod zastřešující organizací (zatím zvlášť v Čechách a zvlášť na Moravě a ve Slezsku), pro nás je zajímavá jen Česká obec sokolská. V Sokolu sílí nacionalismus a začíná se vyhraňovat proti Němcům, katolíkům a za pár let i vůči sociální demokracii. Vznikají první dělnické tělocvičné spolky a pro účely naší hry existuje i Dělnická tělocvičná jednota.

------------------------------------------------

Podrobnější informace

Turneři

Za zakladatele turnerského hnutí jsou považováni Friedrich Ludwig Jahn a Ernst Wilhelm Bernhard Eiselen, kteří roku 1810 v Hasenheide u Berlína (tedy na území budoucího Německa, nikoliv Rakouska) založili tajný spolek Deutscher Bund zur Befreiung und Einigung Deutschlands, o rok později pak zahajují veřejná cvičení pro mládež. Jahn vytvořil tělovýchovnou metodiku, ze které ve svých začátcích vycházel i Sokol. Jahnovým heslem bylo frisch, frei, fröhlich, fromm (čilý, svobodný, veselý, zbožný). Základní myšlenkou Jahnových turnerů bylo sjednotit obyvatele jednotlivých německých států, posílit jejich národní sebevědomí a vytvořit základ německé armády, což se pozitivně projevilo při Napoleonských válkách, kdy mnoho turnerů válčilo na straně Pruska.

Po vzoru Jahna a jeho přátel vznikají další turnerské spolky, ty jsou však až do 60. let 19. století pod přísným dohledem úřadů a někdy i zakázány. V té době se turnerské hnutí díky emigrantům rozšířilo i do severní Ameriky. Po roce 1860 v souvislosti s vítěznými pruskými válkami dochází k masivnímu rozšíření hnutí, teprve v roce 1868 ale dochází ve Výmaru ke sjednocení do jednotné organizace Německé turnerstvo (Deutsche Turnerschaft).

Německé turnerstvo se od roku dělilo na 15 krajů. Každý kraj Německého turnerstva se skládal z jednotlivých spolků (Turnverein) sdružených do tělocvičných žup (Turngau). 15. kraj byl Německo-Rakousko (Deutsch-Österreich), který sdružoval turnerské spolky na území Rakouska a Čech, Moravy a Slezska.

První turnerské spolky v rakouském císařství vznikají od roku 1861 - nejprve ve Vídni, následně třeba v Brně nebo v Praze. Od roku 1868 se tyto spolky stávají členem Německého turnerstva, které tak zastřešuje spolky z více zemí. V roce 1869 existovalo v Rakousku-Uhersku již 104 turnerských spolků a na konci roku 1904 sestával rakousko-uherský kraj z patnácti žup.

Ženy se účastnily turnerského hnutí až do roku 1880 jen podpůrně. Vyšívaly spolkové prapory, účastnily se jejich svěcení a předávání, někdy vystupovaly jako řečnice. Samozřejmě byly vděčnými divačkami přehlídek a posluchačkami projevů. Někdy předcvičovaly před hlavním programem mužů. K oficiálnímu povolení jejich členství došlo v roce 1880. Největší rozmach ženského cvičení se ale dostavil až na počátku 20. století.

Členy německého Turneru se běžně kromě Němců stávali od počátku také Židé jako rovnocenní členové spolku. To se pomalu začíná měnit v průběhu 80. let, kdy posilují v Rakousku-Uhersku nacionalistické tendence a někteří Němci se cítili jako ohrožená menšina. V dubnu 1887 se vídeňský turnerský spolek rozhodl na naléhání radikálního vrchního cvičitele Franze Xavera Kießlinga provést změnu stanov a zařadit tzv. árijský paragraf. Do konce července měli všichni, kdo nebyli árijského původu, spolek opustit. Paragraf začaly zařazovat do stanov i ostatní spolky Dolnorakouské turnerské župy. Vedení Německého turnerstva v čele s Ferdinandem Goetzem proti antisemitským tendencím dost ostře zareagovalo a nakonec spolky, které přijaly árijský paragraf, z Německého turnerstva vyloučili. Vyloučené spolky se o rok později sloučily do konkurenčního Německého turnerského svazu (Deutscher Turnerbund), který zařadil árijský paragraf do stanov na první místo. Do Německého turnerského svazu patřily i některé spolky mimo území Rakouska-Uherska (např. Berlín). Německý turnerský svaz se odkazoval ke starogermánským tradicím a symbolice (slavil se např. slunovrat, jedním z důležitých symbolů byl turnerský hákový kříž).

V Rakousku-Uhersku pak dále vedle sebe koexistovalo jak Německé turnerstvo, tak Německý turnerský svaz. Němečtí turneři v českých zemích se seskupili v zásadě do čtyř základních směrů turnerských spolků: dělnické turnerské spolky, spolky křesťansko-sociální, spolky bez ohledu na rasu a na politické přesvědčení (neárijské) a spolky árijské.

Sokol

Za zakladatele Sokola jsou považováni Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Miroslav Tyrš (rozený Friedrich Emmanuel Tirsch, neboť pocházel ze sudetoněmecké rodiny a byl Němec stejně jako Jindřich Fügner) se věnoval tělovýchově jako student nejprve v tělovýchovném ústavu na Malé Straně, kterou vedl berlínský učitel tělocviku Rudolf Stephani, později v tělovýchovném ústavu Jana Malypetra. Oba ústavy vycházely z Jahnovy turnerské metodiky. Jako cvičitel působil Tyrš od roku 1856 v ortopedickém ústavu Ferdinanda Schmidta, kde probíhala společná cvičení Čechů a Němců a ze kterého vzešli cvičenci, kteří později založili německý spolek Prager Deutsche Turnvereien i českou Pražskou tělocvičnou jednotu Sokol.

Pražská tělocvičná jednota Sokol (původně jako Tělocvičná jednota Pražská, protože vycházela z turnerských stanov) byla založena roku 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Sokoly se členové spolku označovali až od roku 1870. Tyrš vycházel v mnohém z Jahnovy koncepce Turneru – hlavním cílem bylo za pomoci tělocviku budovat národní uvědomělost a sjednocovat národ. Změny oproti turnerům, které Tyrš nastavil, byly zpočátku spíše kosmetické (např. zařazení šermu nebo vycházek do přírody). Postupně vznikaly další jednoty v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (což mimochodem odporovalo stanovám, což úřady s nelibostí sledovaly). Spolek proklamoval rovnost, volnost, bratrství a Jindřich Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“. Původní pozdrav „Zdař Bůh“ byl v červnu 1862 zaměněn za pozdrav „Nazdar“. Tyršova tělocvičná soustava vycházela z antiky, proto se také její součástí od počátku staly běh, skoky, hod diskem, hod oštěpem, box a zápas; později byly rozšířeny o další disciplíny včetně šermu.

Tyrš podobně jako Jahn doufal, že se tělovýchovná jednota stane základem armády. Tyrš v době války s Pruskem nabídnul roku 1866 vládě vojenskou oporu a v roce 1867 zavedl v Sokolu branný výcvik. Vláda Tyršův návrh sice s díky odmítla, výchova k brannosti se ale stala součástí sokolských aktivit.

Tyrš a Fügner, který umírá již roku 1865, budovali od počátku Sokol jako apolitickou organizaci. Další činovníci jako Julius Grégr nebo Rudolf Thurn-Taxis, významní mladočeští politici se snažili Sokol přeměnit v nacionální hnutí a řada sokolských aktivit později získávala politický podtext. Tyrš sám později za mladočechy kandidoval do zemského sněmu i Říšské rady. Vyhraněný nacionalismus namířený proti Němcům se v Sokolu začíná objevovat od 90. let 19. století. Ve stejné době se Sokol silně vyhraňuje i proti katolické církvi. Zpočátku se Sokol účastnil církevních slavností, spolky světily své prapory i tělocvičny, ale postupně se jejich postoj měnil, což nakonec vyvrcholilo v založení samostatného katolického tělovýchovného spolku Orel (formálně v roce 1909, počátky lze vysledovat do roku 1896).

Základním nedostatkem sokolských jednot byla chybějící organizační struktura. V čele jednoty i župy stál (a stále stojí) starosta, kterého zastupuje místostarosta (později náčelník). V roce 1884 bylo po vzoru německých turnerů zavedeno župní zřízení (sokolské jednoty se sdružovaly do žup). V roce 1889 fungovalo v Čechách již deset žup. V roce 1889 se české sokolské župy spojily pod zastřešující organizaci Česká obec sokolská, v roce 1892 vznikla obdobná centrální organizace na Moravě a ve Slezsku (Moravsko-slezská obec sokolská). V 80. letech zažívá sokolská obec obrovský rozmach. Dne 18. června 1882 se konala na Střeleckém ostrově Jubilejní slavnost Sokola Pražského - první všesokolský slet. Do začátku první světové války uspořádal Sokol šest sletů (1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912). Sokol se šířil i do zahraničí - sokolské spolky vznikají v USA, v Rusku, v Německu i v dalších evropských zemí.

Zatímco ženy se v turnerských spolcích angažovaly dlouho spíše podpůrně, v Sokolu se aktivně do činnosti zapojovaly téměř od začátku. První ženská jednota vznikla v roce 1869 jako Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, v čele se Sofií Podlipskou. Do činnosti Sokola se zapojila i Karolína Světlá (o které se hovoří jako o matce praporu, neboť předala Sokolu jejich první prapor) nebo Renáta Tyršová (rozená Fügnerová). Na všesokolském sletu cvičily ženy až v roce 1901.

Sokol se inspiroval u turnerů jak metodicky, tak organizačně. Zpočátku sokolské a turnerské spolky spolupracovaly, vzájemně se podporovaly a účastnily se svých akcí. Postupně společné kontakty odeznívaly a od 80. let 19. století se vztahy vzhledem k narůstajícím nacionalistickým tendencím postupně zhoršovaly. Po roce 1897 se Sokol již otevřeně začíná vymezovat nejen vůči rakousko-uherským úřadům, ale také německým spolkům včetně Turneru.

 

Pro inspiraci pro hráče Sokolů přikládáme sokolská hesla:

  •       Jedinec nic, celek vše!
  •       Ni zisk, ni slávu!
  •       Kde stanutí, tam smrt!
  •       Tužme se!
  •       Kupředu, zpátky ni krok!
  •       Jen ruchem žijeme!
  •       Tam se svět hne, kam se síla napře!
  •       Věčný ruch, věčná nespokojenost!
  •       Co lid nezná, nikdo nezná, co lid nedoveď, nikdo nedoveď, co lidem se nestalo, nikým se nestalo!
  •       Lví silou
  •       Ni zisku, ni slávy
  •       Za národ, drahou vlast
  •       V zdravém těle zdravý duch!
  •       Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti.
  •       Pravda vítězí!
  •       Kupředu, kupředu, zpátky ni krok!
  •       Silou lví, vzletem sokolím
  •       Vzhůru na svou stráž!
  •       Spějme dál, za sokolským praporem!
  •       Čechie, máti naše drahá

Dělnická tělocvičná jednota

Roku 1892 vznikl tělocvičný odbor při vzdělávacím spolku krejčovských dělníků v Praze a v roce 1894 Vzdělávací podpůrný tělocvičný spolek Lassalle v Brně. Brněnský spolek později získal název Dělnická tělocvičná jednota a tento název si osvojilo celé hnutí vznikajících jednot.

Zpočátku se dělníci sdružovali také v sokolských jednotách. To se změnilo v roce 1897, kdy po volbách do Říšské rady, kam poprvé volily nemajetné vrstvy a kdy se do Říšské rady dostala sociální demokracie, vystoupili sociálnědemokratičtí poslanci s protistátoprávním prohlášením. Proti nim se postavil mj. Sokol, což nakonec vedlo k odchodu sociálních demokratů ze sokolských jednot a posílení Dělnických tělocvičných jednot.

Použité ilustrace jsou od Kamila Lhotáka z knihy Pražské obrázky od Jana Nerudy. Hru pořádá Rolling, spolek pro rozvoj zážitkových vzdělávacích her; Fučíkova 283, 411 55 Terezín, IČ 02296802, Bankovní spojení: 2300500209/2010; Vedený ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. L 8720. Tým můžete kontaktovat na adrese narodsobe@rolling.cz .

Autorkou loga je Bára Klapalová   |   Web vytvořila Grafická Huť  |