logo_celek

NÁROD SOBĚ

                   

Rolling z. s.

28.9.2018

Informace ke hře

Na této stránce najdete důležité informace z historie, ekonomiky a kultury, které by se vám mohly hodit ve hře. Stránku budeme postupně rozšiřovat o další témata.
Doporučujeme si přečíst všechna témata, nečekáme však, že se budete vše učit nazpaměť. 

Každé téma bude mít na začátku informaci, komu se bližší znalost problematiky bude hodit. Každá postava také bude mít v závěru shrnutí témata, která pro její hru (v průběhu všech obrazů) budou relevantní.Všechna témata pak hráči dostanou pohromadě v jednom dokumentu, aby si mohli vzít materiály s sebou.

ulice copy
  • Události na časové ose
  • Politický Systém
  • Šlechta
  • Spolky
  • Tělovýchovné spolky
  • Mzdy a náklady
  • Češi, Němci a Židé
  • Praha
  • Dělnické hnutí
  • Školství

Stručný chronologický přehled vybraných dějných událostí, které se nějakým způsobem dotýkají naší hry. 

   
1842
Vynalezen Pilsner (pivo plzeňského typu)
 
1845Zprovozněna trať Praha-Olomouc 
1848Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařstvíRevoluce 1848–1849 v Rakouském císařství začala v březnu 1848 povstáním ve Vídni a Uhrách a donutila zprvu císaře Ferdinanda I. k vážným ústupkům. Musel propustit ze svých služeb kancléře Metternicha, vytvořil nová ministerstva a přislíbil vypracování ústavy. Dubnová ústava, kterou císař podle svého slibu vydal, ovšem nesplnila očekávání vídeňských liberálů, kteří v květnu 1848 znovu povstali. Po Slovanském sjezdu v červnu 1848 došlo k nepokojům také v Praze, tam však byly tvrdě potlačeny Windischgrätzovým vojskem.
7.9.1848Zrušení poddanstvíIniciátorem byl Hans Kudlich, díky tomuto patentu mohla nastat industrializace.
2.12.1848František Josef I. - císařem 
7.3.1849Zrušen Kroměřížský sněmV podstatě se jedná o ukončení revoluce a upevnění moci monarchie.
10.5.1849Odhaleno a zrušeno májové spiknutíBylo poslední veřejnou revoluční buňkou. Při odhalení spiknutí je zatčen a poté vězněn Josef Václav Frič.
1849
Založení dvouletých pedagogických kurzů pro učitelky
 
18.3.1850Založení Obchodní hospodářské komoryZaložení komory je dalším krokem pro zrušení cechů. Živnostníci nyní nejsou vázaní na cech, ale zastupuje je právě komora, což umožnilo rozkvět podnikání.
12.1851Silvestrovské patentyJedná se defacto o ukončení ústavní vlády v zemích Rakouského císařství. Je to také doba nástupu k moci Alexandra Bacha a počátku jeho absolutismu. V tomto měsíci také nechal Bach deportovat Karla Havlíčka Borovského, i přes osvobozující rozsudek soudu v Kutné Hoře.
6.1852Zákon o spolcíchBach vydává spolkový zákon o spolcích, který znemožnil utváření politických spolků a podřídil spolkový život koncesní povinnosti předběžného souhlasu státu. Mimo jiné je zřízeno členění státu na okresy a kraje.
1854Nový koncesní zákonZákon umožňoval zvýhodňovat železniční podnikání garantovaným zhodnocením kapitálu, osvobozením od daní na určitý čas apod. Po vydání zákonu započalo budování tratí soukromými společnostmi.
1859Válka se SardiniíRakousko prohrává válku se Sardinií. Jako jeden z důsledků prohrané války je odvolání Bacha z funkce kvůli tomu, že nebyl schopen naplnit státní pokladnu dle očekávání. Tímto také končí jeho absolutistická vláda a vzpomínka na Bacha tak zůstává jen ve rčení "Dej si bacha!"
10.1860Říjnový diplomŠlo o prohlášení, ve kterém se císař provždy zříkal absolutismu a kterým zřídil Říšskou radu. Zavazoval se vzdát se úplné zákonodárné pravomoci a podělit se o ni se zemskými sněmy. Také poněkud nejasně formuloval představy o dalším státoprávním uspořádání, které bylo možné vykládat federalisticky, stejně jako centralisticky. V diplomu bylo také připomenuto zvláštní postavení Uherského království. Diplom umožnil rozvoj spolků.
2.1861Únorová ústavaDefinitivní zrušení Bachova absolutismu a návrat k parlamentárnímu zřízení. Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela. Proto byla uherskými i českými liberály odmítnuta. V rámci ústavy byly znovu obnoveny zemské sněmy. Nově byla zřízena dvoukomorová říšská rada, která se skládala z Panské komory a Poslanecké sněmovny. Členy Panské komory doživotně jmenoval císař, do Poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do majetkových kurií. Lidé byli rozděleni do jednotlivých kurií podle majetku a výše daní, které platili. Volit mohla jen omezená skupina lidí. Hlasy jednotlivých kurií si nebyly rovny, např. jeden hlas z velkostatkářské kurie měl podstatně větší váhu než z kurie venkovské. Říšská rada se nově scházela buď jako širší – pro záležitosti celé monarchie včetně Uher, nebo jako užší, bez uherských delegátů.
1861Sjednocení itálieSjednocení italských států pod Savojské království.
23.11.1862Bismark u mociOtto von Bismark je jmenován pruským ministrem zahraničí.
1864Bitva o HolštýnskoRakousko společně s Pruskem (oba členové Německého spolku) napadají Dánsko, které obsadilo Holštýnsko a Šlesvicko.
4.1866Italsko-pruské spojenectvíItálie a Prusko uzavírají vojenskou koalici namířenou proti Rakousku. Itálie se snaží získat území v rukou Rakouského císařství, a Prusko soupeří o nadvládu v Německém spolku.
17.6.1866Prusko - Rakouská válkaTrvá necelé tři měsíce a u Hradce Králové se odehraje největší bitva té doby (400 tisíc na každé straně). Rakousko prohrává a je vyřazeno ze spolku, navíc ztrácí důležitá a strategická území v Itálii.
23.8.1866Pražský mírUkončení války, začátek vyjednávání o rakousko-uherském vyrovnání.
11.1867Nový zákon o spolcích15. listopadu 1867 pak byl vydán nový zákon č. 134/1867 ř. z., o právě spolčovacím, podle něhož se v souladu s principy liberalismu založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu.
12.1867Rakousko-uherské vyrovnáníPřiznání autonomie Uhrám a vytvoření dualistické monarchie Rakousko - Uhersko, v níž definuje Rakousko jako parlamentní monarchii, zaručuje občanská práva a svobody (svoboda podnikání, ochrana soukromého majetku). Byl zrušen církevní dohled nad školami, zavedena povinná osmiletá školní docházka. Rakousko a Uhersko se lišily v politickém zřízení (Rakousko bylo liberálnější a svobodnější, Uhry centralistické – maďarizace). Lišily se také v hospodářství (Předlitavsko na tom bylo lépe). Mimo ústavy byly v roce 1867 přijaty i další zákony, např. shromažďovací, zákon o občanských právech apod. České země v té době také usilovaly o podobnou autonomii, ale neuspěly v parlamentu ve vyjednávání (zastoupeny staročechy).
1868 - 1871Táborové hnutíMasivní demonstrace proti novému uspořádání monarchie. Nepřineslo nic, fundamentální články, o které se měla obohatit ústava a zlepšit postavení Čechů, byly císařem zamítnuty.
28.8.1868Položení základního kamene Národního divadlaMimochodem také jedna z protestních událostí táborového hnutí.
1869Hasnerův zákonTento zákon umožnil ženám učitelkám učit na dívčích školách, v dívčích třídách smíšených škol a také v nižších třídách smíšených, dokonce i v nižších třídách chlapeckých. Je třeba však říci, že učitelky převážně i po přijetí Hasnerova zákona učily v dívčích školách, neboť zde měly naději na kariérní postup. Vznik čtyřletých pedagogických škol zakončených maturitou.
1870500 let od narození Mistra Jana HusaVelké oslavy v českých zemích.
18.1.1871Sjednocení NěmeckaPo prusko-francouzské válce dochází k sjednocení Německa a jmenování císaře Viléma I. Je také dokončeno sjednocení Itálie.
9.5.1873Krach na vídeňské burze 
1874MladočešiOdštěpením od politického hnutí staročechů vznikla Národní strana Svobodomyslná. Měli své noviny Národní listy vedené Juliem Grégrem.
1874Bourání hradebRoku 1874 byl zbourán úsek mezi Poříčskou branou a ulicí Na Florenci, do roku 1876 novoměstské opevnění až ke Slepé bráně na dnešním náměstí I. P. Pavlova, do začátku 20. století se pokračovalo postupně v bourání směrem ke Karlovu. Na levém břehu byly před začátkem 20. století zbourány hradby mezi Strahovskou a Bruskou branou.
1877Sekvetrační zákonUmožňoval převzetí soukromých společností státem, pokud tyto společnosti dlouhodobě vykazovaly ztrátu. Ke státní strategii též patřilo využívání koncesních podmínek k tomu, aby i ziskové společnosti se postupně dostaly do státního vlastnictví, pokud to podmínky udělených privilegií a koncesí umožňovaly. Týkalo se především železničních firem.
1878SocialistiJe založena "Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku" jakožto dělnické hnutí.
3.3.1878Ukončení rusko - turecké válkyNa základě této války je osvobozen Balkán a vzniká samostatné Srbské knížectví, Černá hora a Rumunsko. Rusko se začíná stávat jakýmsi ochráncem Slovanů.
7.10.1979Vznik DvojspolkuRakousko-Uhersko a Německé císařství uzavírají alianci (vojenskou a obchodní).
1880Stremayrova jazyková nařízeníRovnoprávné postavení češtiny pro komunikaci se státními úřady
11.6.1881Otevření Národního divadla 
12.8.1881Požár Národního divadla 
20.5.1882Založení TrojspolkuK aliančnímu Dvojspolku se přidává Itálie.
18.6.1882Jubilejní slavnost Sokola PražskéhoJubilejní slavnost Sokola Pražského v roce 1882 je uváděna často jako I. všesokolský slet. Byla uspořádána 18. června 1882 v Praze, na Střeleckém ostrově. Před návštěvou 2500 diváků zacvičilo 696 cvičenců svou gymnastickou sestavu, za účasti Miroslava Tyrše a Prahou prošel slavnostní průvod 1600 krojovaných Sokolů.
1882Rozdělení Karlovy univerzityKarlova univerzita je rozdělena na českou a německou (na té německé působil například Albert Einstein).
1.8.1883Výbuch KrakatoyGlobální tsunami a pokles průměrné teploty na planetě o 1,2 stupně.
18.11.1883Znovuotevření Národního divadlaRychlý výběr prostředků a okamžitá stavba. 45% Pražanů tehdy přispělo
30.8.1884Založení kavárny Slavie 
1885Začátek stavby Národního museaDokončeno 1891.
1890Založení Minervy, prvního dívčího gymnáziaKrásnohorská zorganizovala přes 4 000 podpisů pod petici Říšské radě za otevření (státního) dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. Liknavý postoj vídeňské vlády a nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 tedy Krásnohorská vypracovala provolání Vzdělanstvu českému!, v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitel František hrabě Thun 16. července 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školství Paul Gautsch 26. července 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pak Minerva, spolek pro ženské studium převzal první středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče.
9.1890Stoletá povodeň v PrazePovodeň poškodila významně i Karlův most.
1891Jubilejní zemská výstava v Praze 
1893-1894Proces s Omladinou 

V tématu by se měli orientovat příslušníci vyšších vrstev, zejména muži.

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Nejvyšším zákonodárným orgánem císařství (resp. Předlitavska) je Říšská rada. Ta se skládá z Panské sněmovny (nevolená, hlavně církev a šlechta) a Poslanecké sněmovny (původně volená nepřímo z delegátů zemských sněmů, od roku 1874 volená přímo).

Veřejné záležitosti Čech (zemědělství, stavby, školství aj.) se řeší na půdě Zemského sněmu. Morava a Slezsko mají vlastní zemské sněmy.

Volební právo je omezeno kuriovým systémem (volí se v kategoriích podle příjmu a oblasti) a volebním cenzem (omezeno podle příjmu). Volit mohou jen muži, který mají dostatečný příjem nebo mají specifický sociální status (učitelé). Volební systém není spravedlivý a zvýhodňuje německé obyvatelstvo a velké vlastníky půdy (šlechtu).

Šlechta a velkopodnikatelé volí v rámci kurie velkostatku. Volit mohou Stranu konzervativního velkostatku (konzervativní, federalisté, pročeská) nebo Stranu ústavověrného velkostatku (liberální, centralistická, provídeňská).

Měšťanstvo volilo v kurii měst a obchodních a živnostenských komor a v kurii venkovských obcí a orientovalo se hlavně národnostně. Volit mohlo buď Německou ústavní stranu (německá, liberální, centralistická) nebo Národní stranu, tzv. staročechy (česká, spíše konzervativní, federalistická). Od Národní strany se v roce 1874 odpojila Národní strana svobodomyslná, tzv. mladočeši (česká, liberální federalistická, výrazně radikálnější než staročeši).

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V lednu proběhly volby do zemského sněmu, kde získali převahu federalisté. Císař požadoval schválení rakousko-uherského vyrovnání (v rámci Říšské rady), to ale zemský sněm nechtěl. Císař sněm rozpustil a v nových volbách mezi šlechtou zvítězila Strana ústavověrného velkostatku. Centralisté tak získali většinu. Rokuje se o přijetí rakousko-uherského vyrovnání a Národní strana vstupuje do pasivní rezistence.

Zemský maršálek: Adolf Karel Daniel z Auerspergu

Vídeň: vláda Ferdinanda von Beusta

Druhý obraz (1883)

Do Říšské rady se už volí přímo. V Říšské radě mají převahu konzervativní federalisté; staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku se v rámci Českého klubu podílí na vládě Eduarda Taafeho. Volební právo získalo nově více lidí (snížila se hranice příjmů). Pasivní rezistence je historií. České požadavky se daří pomalu prosazovat (němčina je úředním jazykem pro vnější styk, rozdělila se univerzita na českou a německou část).

V Čechách probíhají volby do Zemského sněmu. Mladočeši jsou už samostatná strana. Existuje již sociální demokracie, ale její zástupci nemají šanci být zvoleni.

Zemský maršálek: Karel Vilém Filip z Auerspergu

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

Třetí obraz (1893)

V Zemském sněmu si ještě v minulých volbách obhájili většinu staročeši, mladočeši jsou ale stále silnější a zemským sněmem otřásají konflikty těchto dvou českých stran (a je jasné, že staročeši prohrávají). Volby v Říšské radě v roce 1891 staročeši zcela prohráli. Mladočeši odmítají udržovat koalici Českého klubu. Eduard Taafe tvoří novou vládu s německými liberály a Češi již nemají možnost podílet se na vládě.

Nové strany včetně sociální demokracie začínají být více slyšet, stále ale nemají podíl na moci.

Zemský maršálek: Jiří Kristián z Lobkovic

Vídeň: vláda Eduarda Taafeho

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

Zemský sněm

Podobu českého zemského sněmu (německy Böhmischer Landtag) určila únorová ústava z roku 1861 a jeho podoba zůstala prakticky stejná až do jeho zániku roku 1913. Sněm svolával císař, který také měl právo ho rozpustit. Volební období trvalo 6 let.

Do pravomocí Zemského sněmu spadaly zejména otázky zemědělství, veřejných staveb, otázky komunální, samosprávní, církevní a školské (tj. vše, co nespadalo do kompetencí Říšské rady). Sněm schvaloval zemský rozpočet, který byl plněn zemskou přirážkou k přímým daním, které mohly dosahovat až 10 %. Každý zemský zákon podléhal schválení (potvrzení) císařem. Poslanci byli chráněni imunitou. Jednalo se v češtině a němčině (někdy se jednotlivá vystoupení shrnovala v druhém jazyce).

V čele sněmu stál Nejvyšší maršálek Království českého (Zemský maršálek), který předsedal zemskému výboru, který byl výkonným orgánem sněmu.

Český zemský sněm měl celkem 241 poslanců (od roku 1882 242 poslanců), z nichž 5 (později 6) nebylo voleno a zastávali mandát z titulu své funkce (mezi tzv. virilisty patřil pražský arcibiskup, biskupové z Litoměřic, Hradce Králové a Českých Budějovic, a rektor pražské univerzity, resp. po rozdělení univerzity v roce 1882 rektoři obou pražských univerzit).

Zbývajících 236 volených poslanců bylo voleno ze čtyř skupin, které pak na směnu tvořily tři kurie:

  •     velkostatkářská kurie (70 poslanců) zastupovala velké pozemkové vlastníky (typicky šlechtu)
  •     kurie měst a obchodních a živnostenských komor (87 poslanců), a to 72 poslanců za městské volební obvody tvořené většími městy (Praha měla více volebních obvodů) a 15 poslanců za profesní organizace
  •     kurie venkovských obcí (79 poslanců) zastupovala venkov a menší města

Počet mandátů zohledňoval daňový odvod jejich volitelů. To znamenalo, že větší podíl na moci měli ti nejbohatší (tedy volitelé velkostatkářské kurie). Zatímco 70 zástupců kurie velkostatku volilo několik stovek osob, na podobný počet mandátů ve venkovské kurii bylo potřeba hlasů několik tisíc. Systém také nijak nereflektoval demografické změny, ke kterým v průběhu 19. století došlo (typicky nárůst obyvatelstva Prahy).

Mandát poslance mohl zaniknout jeho delší neomluvenou absencí, čehož bylo využíváno v dobách tzv. pasivní rezistence (viz dále).

Kromě českého zemského sněmu existovaly na našem území ještě sněmy moravský a slezský, které ale pro náš příběh nejsou důležité.

Říšská rada

Říšská rada (německy Reichsrat) byl nejvyšší zákonodárný sbor Rakouského císařství, resp. od roku 1867 nejvyšší zákonodárný sbor předlitavské části Rakouska-Uherska. Říšská rada sídlila ve Vídni a vznikla stejně jako český zemský sněm na základě únorové ústavy z roku 1861.

Říšská rada se skládala ze dvou komor, Poslanecké sněmovny a Panské sněmovny.

Panská sněmovna (německy Herrenhaus) byla po celou dobu existence nevolenou horní komorou a byla tvořena členy dědičnými, členy ex officio a členy jmenovanými. Mezi dědičné členy patřili arcivévodové (zletilí princové císařského domu) a hlavy šlechtických rodů, kterým císař udělil právo dědičně zasedat v Panské sněmovně (typicky knížecí a hraběcí rody). Mezi členy ex officio (z moci úřední) patřili arcibiskupové a biskupové, kterým náležela knížecí hodnost (mj. pražský arcibiskup). Do Panské sněmovny mohli být císařem jmenováni rakouští státní občané za zásluhy o stát a církev, vědu a umění (mezi osobnosti zasedající v Panské sněmovně patřili např. František Palacký, Josef Hlávka, Josef Myslbek, František Křižík, Antonín Dvořák nebo Jaroslav Vrchlický). Se jmenováním do Panské sněmovny se pojilo obvykle i udělení šlechtického titulu (nejčastěji rytíř/Ritter). Počet členů Panské sněmovny byl logicky proměnlivý.

Poslanecká sněmovna (německy Abgeordnetenhaus) byla volenou dolní komorou. Původně byla volena nepřímo zemskými sněmy (tj. členové Poslanecké sněmovny Říšské rady byli automaticky i členové nějakého zemského sněmu), v roce 1873 ale byla přijata volební reforma a od té doby byli členové Poslanecké sněmovny voleni přímo. Volební systém byl kuriový, původně tři kurie (velkostatkářskou, městskou a venkovskou) doplnila v roce 1873 kurie obchodních a živnostenských komor. Poslanecká sněmovna byla koncipována jako širší (i se zastoupením zalitavských zemí) a užší. Širší Říšská rada měla 343 poslanců (resp. od roku 353), užší Říšská rada 203 poslanců. Čechy měly v Poslanecké sněmovně 54 mandátů (více měly jen Uhry s 85 mandáty).

Volební právo

Únorová ústava z roku 1861 nezaručovala všeobecné volební právo (to přišlo až roku 1907 a netýkalo se žen). Volební právo bylo omezeno daňovým odvodem, který se dále promítal do kuriového systému (viz výše). V roce 1882 za vlády Eduarda Taafeho došlo k významné volební reformě, kdy v městské kurii a v kurii venkovských obcí stačil roční daňový odvod 5 zlatých na přímých daních. Došlo tak k významnému nárůstu voličů. I v tomto případě šlo ale jen o volební právo pro muže (ženy dostaly právo volit až v roce 1919).

Výjimka z daňového omezení byla přiznána jen tzv. honoraci, zástupcům místní inteligence (nejčastěji šlo o učitele), u nichž výše odvedených přímých daní neodpovídala jejich společenské vážnosti. I těmto osobám tak bylo volební právo přiznáno.

Politické strany

Politická scéna 19. století v českých zemí se zaměřovala zejména národnostní otázky a postavení českého království v rámci (!) rakouské (později rakousko-uherské) monarchie. Nebyla tedy rozdrobena jako v současnosti, strany také nebyly tolik organizované a primárně se soustředily kolem několika význačných osobností. Situace se pomalu začíná měnit až ke konci století a další politické strany dostaly větší šanci až po ustanovení všeobecného volebního práva.

V českém zemském sněmu působila celkem 4 politická uskupení (později 5).

O hlasy velkostatkářské kurie soupeřily Strana konzervativního velkostatku a Strana ústavověrného velkostatku, které se lišily zejména vztahem ke státoprávnímu uspořádání monarchie (centralismus vs. federalismus). Pro voliče ostatních kurií byl klíčový zejména národnostní aspekt - německé zájmy hájila Německá ústavní strana, české zájmy pak Národní strana (staročeši), od které se později odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši).

Strana konzervativního velkostatku (německy Konservativer Großgrundbesitz) byla konzervativní politická strana reprezentující na Říšské radě i na zemských sněmech šlechtice z českých zemí, kteří se identifikovali s českým státním právem, respektive s historickými zemskými právy, a odmítali centralistickou koncepci rakouského státu. Spolupracovali s českou Národní stranou, neboť je spojoval odpor vůči centralismu. Strana konzervativního velkostatku se ale narozdíl od Národní strany nevymezovala národnostně (nešlo jim o etnické češství), ale identifikovali se se zemským vlastenectvím (řada z nich třeba nemluvila česky, ale považovali české země za svůj domov). Protivníkem strany konzervativního velkostatku byla centralisticky orientovaná Strana ústavověrného velkostatku, která zase spolupracovala s Německou ústavní stranou. Strana konzervativního velkostatku byla od roku 1879 součástí Českého klubu, který se podílel na vládě Eduarda Taafeho (až do konce 80. let). Významným představitelem strany byl Jindřich Jaroslav Clam-Martinic.

Strana ústavověrného velkostatku (německy Partei des verfassungstreuen Großgrundbesitzes) byla liberální politická strana reprezentující zejména šlechtice a velkopodnikatele, kteří byli zastánci centralistického modelu rakousko-uherské monarchie. Spolupracovali zejména s Německou ústavní stranou. V národnostní otázce se snažili o česko-německé smíření a jazykové vyrovnání. Byli zastánci spojenectví s Německým císařstvím. Klíčovou roli sehráli v roce 1867 při schválení rakousko-uherského vyrovnání po opakovaných volbách do zemského sněmu. Mezi významné představitele strany patřili např. kníže Karel Vilém Auersperg a hrabě Josef Osvald II. Thun-Hohenstein.

Německá ústavní strana (německy Deutsche Verfassungspartei), nazývaná také jako Německá liberální strana, byla politická strana podporující liberální reformy, volnou hospodářskou soutěž a občanské svobody, hlásící se k německému jazyku a kultuře. Byla zastáncem centralizovaného státu a odpůrcem klerikalismu a federalistických a autonomistických tendencí neněmeckých etnik v monarchii. Německá ústavní strana dlouhodobě odmítala antisemitismus, mezi jejími představiteli byla řada německožidovských intelektuálů a podnikatelů.

Německá ústavní strana spolupracovala se Stranou ústavověrného velkostatku a pomohla v roce 1867 prosadit novou ústavu, jejíž součástí bylo rakousko-uherské vyrovnání. Na vládě se podílela v 70. letech, kdy získala výraznou převahu v Říšské radě. V 90. letech pak nahradili konzervativní vládu Eduarda Taafeho, na které se podílel i Český klub.

Podobně jako česká Národní strana se i Německá ústavní strana rozštěpila na počátku 70. let na dva proudy - na staroliberály (staroněmce) a mladoliberály (mladoněmce). Mladoliberálové prosazovali dominanci německé kultury a jazyka, staroliberálové byli v této otázce umírněnější. Mezi významné představitele strany patřili Leopold Hasner von Artha, Karl Giskra či Eduard Herbst.

Národní strana (staročeši) byla nejstarší českou politickou stranou. Strana se výrazně vymezovala národnostně, prosazovala české zájmy, byla zastáncem federalismu a odpůrcem rakousko-uherského vyrovnání. Dlouhodobě kritizovala systém volebních obvodů, který stranil spíše Němcům (systém kritizovaly i další české strany). Byla spíše konzervativní stranou (zejména po odštěpení mladočechů). Spolupracovala se Stranou konzervativního velkostatku a podílela se v rámci Českého klubu na vládě Eduarda Taafeho (v 80. letech). Stranickými novinami byly Národní listy. Jejich hlavním politickým konkurentem byla Německá ústavní strana.

Již na počátku 60.let se v rámci strany objevují dva proudy - (konzervativní) staročeši a (liberální) mladočeši. Mladočeši kritizovali politiku pasivní rezistence, kterou strana praktikovala od konce 60. let. Spor vyvrcholil v roce 1874, kdy se od Národní strany odštěpila Národní strana svobodomyslná (mladočeši). Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byla Národní strana drtivě poražena právě Národní stranou svobodomyslnou a ztrácí tak prakticky politický vliv (dále působila zejména na komunální úrovni).

Klíčovými představiteli staročechů byli František Palacký a František Ladislav Rieger.

Národní strana svobodomyslná (mladočeši) byla českou liberální stranou, která se odštěpila od Národní strany (staročeši) roku 1874. Strana prosazovala univerzální volební právo pro všechny muže, snažila se o snížení vlivu římskokatolické církve a vymezovala se proti politicky zastoupené české historické šlechtě, tedy Straně konzervativního velkostatku. I pro Národní stranu svobodomyslnou byl klíčový český národní program (a vymezovali se tedy vůči Německé ústavní straně).

V 80. letech byli součástí Českého klubu a tedy i vlády Eduarda Taafeho, později se ale opět začali dostávat do sporu se staročechy, neboť měli pocit, že vláda málo prosazuje české národní zájmy. Ve volbách do Říšské rady v roce 1891 drtivě nad Národní stranou zvítězili a stali se tak dominantní českou stranou, znamenalo to ale rozbití vládní koalice. Ke konci 90. let zahájili na protest pro jazykovým nařízením pasivní rezistenci, kterou dříve kritizovali u staročechů.

Významnými představiteli byli Karel Sladkovský a Miroslav Tyrš (a v pozdějších letech také Karel Kramář).

Sociální demokraté. První sociálně demokratická strana vzniká již v 70. letech, má však velmi komplikované postavení, neboť zejména v 80. letech je dělnické hnutí potlačováno. Vzhledem k omezenému volebnímu právu nemá šanci se podílet ani na vládě v zemském sněmu ani v Říšské radě (to se povedlo až v roce 1897). Dělnickému hnutí se budeme věnovat v samostatné kapitole.

Významné politické události

První volby do Zemského sněmu se konaly roku 1861 a jejich úkolem bylo zvolit poslance do nově vzniklé Říšské rady. Třetinu křesel obsadili staročeši, další třetinu němečtí liberálové a třetina připadla stranám velkostatku. Sněm byl svoláván v následujícím období spíše sporadicky.

Rozpuštění sněmu kvůli rakousko-uherskému vyrovnání

V lednu 1867 vypsal císař volby do Zemského sněmu, aby mohl obeslat mimořádnou Říšskou radu kvůli schválení rakousko-uherského vyrovnání. Ve volbách ale zvítězily federalistické strany (staročeši a konzervativní velkostatek), které odmítly uznat legitimitu užší Říšské rady a kritizovali rakousko-uherského vyrovnání. Po několika týdnech rokování císař sněm rozpustil a následně svolal nové volby.

V březnových volbách zvítězil centralistický proud díky agitaci mezi šlechtou, která zvolila za svou kurii téměř jednomyslně Stanu ústavověrného velkostatku. Mandáty v ostatních kuriích se sice příliš nezměnily, ale stačilo to na zvrácení sil v zemském sněmu. Staročeši na protest opustili sněm a zahájili politiku tzv. pasivní rezistence. Centralisté zatím odsouhlasili obeslání Říšské rady a pomohli ke schválení rakousko-uherského vyrovnání. Absentující poslanci byli většinou mandátů zbaveni, ale většina z nich byla znovu zvolena v doplňujících volbách.

Pasivní rezistence staročechů

Staročeská politika pasivní rezistence s různými přestávkami pokračovala v průběhu 70. let. Poprvé byla přerušena v roce 1870, kdy získali federalisté opět v zemském sněmu většinu. V tomto období probíhala v zemském sněmu diskuse o rakousko-českém vyrovnání. V říjnu 1871 došlo na sněmu ke schválení tzv. fundamentálních článků, které dávaly českým zemím větší míru samostatnosti (byť ne jako Uhrám), zemský sněm měl získat více pravomocí a čeština se měla stát společně s němčinou úředním jazykem. Císař nakonec fundamentální články zamítnul kvůli odporu německých (ale i uherských) politiků. Staročeši se pak vrátili k pasivní rezistenci.

V roce 1872 opět proběhly volby, které měli zvrátit federalistickou většinu na směnu. Tyto volby jsou nazývaný také jako chabrusové volby, protože zde docházelo k majetkovým machinacím a podvodům (kvůli posílení velkostatkářské kurie). Dle očekávání vyhráli centralisté, kteří pomohli prosadit v Říšské radě změnu ústavy, která zavedla přímou volbu do Říšské rady a došlo k oslabení vlivu Zemského sněmu (protože jeho delegáti zároveň nezastupovali Čechy na Říšské radě).

V roce 1873 probíhají první přímé volby do Říšské rady, kde získávají převahu centralisté, Češi tyto volby většinou bojkotovali. Následně dochází k rozštěpení Národní strany, vzniká Národní strana svobodomyslná, která opouští politiku pasivní rezistence a zapojuje se do činnosti zemského sněmu.

Taafeho vláda

Před volbami roku 1878 uzavírají staročeši a mladočeši dohodu o podpoře a vstupují do voleb společně. Staročeši ustupují od politiky pasivní rezistence, ačkoliv kvůli úspěchu Strany ústavověrného velkostatku jsou federalisté na zemském sněmu v menšině.

Ve volbách do Říšské rady roku 1879 ale mají federalisté úspěch (Češi se konečně vrací do Říšské rady!), staročeši, mladočeši a Strana konzervativního velkostatku tvoří Český klub, který společně s Polským klubem a Stranou práva vstupuje do vlády Eduarda Taafeho. Tato koalice v Říšské radě trvá až do roku 1891. Prosazují rozšíření volebního práva (1882). Významným českým úspěchem byla tzv. Stremayrova jazyková nařízení povyšující status češtiny ve vnější úřední komunikaci nebo rozdělení pražské univerzity na českou a německou část.

Ve volbách do zemského sněmu v roce 1883 získávají většinu federalisté (i díky úspěchu Strany konzervativního velkostatku). V menšině se po letech ocitají centralisticky orientovaní němečtí poslanci, kteří žádají administrativní rozdělení Čech podle etnické hranice a nakonec roku 1886 zahajují pasivní rezistenci.

Porážka staročechů

Ke konci 80. let rostou spory mezi staročechy a mladočechy, kteří kritizují staročechy za nedostatečné prosazování národních zájmů. Volby do zemského sněmu v roce 1889 ještě staročeši vyhráli, mladočeši ale významně posílili. V zemském sněmu pak působily dva konkurenční české poslanecké kluby. V roce 1891 proběhly volby do Říšské rady, kde staročeši utrpěli drtivou porážku (obhájili jediný mandát). Posledním hřebíčkem do jejich rakve byl v roce 1890 neúspěch tzv. punktací, rozhovorů o česko-německém vyrovnání v Čechách, které staročeši prosazovali a mladočeši bojkotovali. Vítězství mladočechů znamenalo rozpad koalice. Eduard Taafe nakonec získal většinu díky podpoře německých liberálů a vládl do roku 1893 (jeho vláda padla kvůli návrhu reformy volebního práva a nahradila ho nakrátko vláda Alfreda Windischgrätze).

Mladočeši se tak stávají dominantní politickou silou v českých zemích, což potvrzují ve volbách do zemského sněmu v roce 1895. Na politické scéně se ale pomalu objevují i další politická uskupení, mj. sociální demokraté, kteří se poprvé do Říšské rady dostanou v roce 1897.

V tématu by se měli orientovat hráči bohatších postav, zejména nastudování tématu doporučujeme rodině Gallových.

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Šlechta v Rakousku-Uhersku si udržovala svou exkluzivitu a byla přísně hierarchizovaná. Stát se členem aristokracie (šlechty na nejvyšším stupni žebříčku) mohla jen vysoká šlechta s bezchybným původem.

Mezi vyšší šlechtu patřila knížata (Fürst), hrabata (Graf) a svobodní pánové (Freiherr, pro ženy Freifrau, pro nesezdané ženy Freiin). Mezi nižší šlechtu patřili rytíři (Ritter) a prostí šlechticové (neměli automaticky nárok na titul, mohli získat jen „ozdobu“ šlechtic/Edler). Tituly se většinou dědily, ale mohly být také uděleny panovníkem za zásluhy o stát nebo zakoupeny (ale jen nižší tituly). Udělený titul bylo samozřejmě možné i odmítnout, nedělo se to však příliš často.

Každý šlechtic mohl užívat titul společně s predikátem (přídomkem) von, který patřil většinou mezi titul a příjmení. V druhé polovině 19. století v české společnosti probíhala snaha užívání titulů bohemizovat a místo německého von se používalo české z. Titul tedy mohl znít například Erich Graf/hrabě von Rodlow (nebo Erich hrabě z Rodlowa), Bertha-Theresia Freiin von Höhendorf (Bertha-Theresia svobodná paní z Höhendorfu), Josef von Zítek/Josef ze Zítků, ale třeba i Karel rytíř z Kořistků/ Karel Ritter von Kořistka.

Šlechtický titul přináší některé formální výsady, ale i přístup k některým exkluzivním úřadům a funkcím. Některé vysoké rody disponují fideikomisem (svěřenectvím), což je privilegium zamezující dělení či zcizení rodinného majetku. Fideikomis většinou dědili prvorození členové rodu, pokud splnili pravidla nástupnictví. Některé tituly opravňovaly šlechtu dědičně zasedat v Panské sněmovně Říšské rady.

19. století přináší změny i pro šlechtu. V souvislosti s rozvojem průmyslu a posilováním střední vrstvy získávají tituly (nejčastěji si je kupují) i bohatí podnikatelé. Zároveň je roku 1848 zrušeno poddanství a tradiční šlechta se musí vyrovnávat s úbytkem přirozených příjmů. Začíná také docházet k morganatickým (nerovnorodým) svazkům, které ale často byly spojeny se skandálem a společenskými i faktickými sankcemi. Pravidla pro morganatické sňatky si nastavovaly samotné rody. Prvorození synové v takových případech většinou přicházeli o nárok na fideikomis. Platilo pravidlo, že muž šlechtí ženu – žena tedy při morganatickém sňatku přicházela o titul. V některých případech mohli potomci vzešlí z nerovnorodého manželství přijít o nárok na titul.

 

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

Ačkoliv šlechta v Rakouském císařství i pozdějším Rakousku-Uhersku tvořila uzavřenou a spíše rigidní společnost, přináší 19. století změny i do této vrstvy společnosti. V souvislosti s rozvojem průmyslu a posilováním střední vrstvy získávají tituly (nejčastěji si je kupují) i bohatí podnikatelé. Zároveň je roku 1848 zrušeno poddanství a tradiční šlechta se musí vyrovnávat s úbytkem přirozených příjmů.

Následující text se zaměřuje na popis situace v předlitavské části rakouské monarchie (tedy zejména na území Rakouska včetně Čech, Moravy a Slezska). V Zalitavsku (zejména Uhry) byla situace trochu odlišná a pro naši hru nemá význam tyto rozdíly popisovat.

 

Hierarchie šlechty

Šlechta netvořila homogenní skupinu, naopak byla přísně hierarchizovaná a obtížně propustná.

Na nejvyšším stupni společenského žebříčku stála aristokracie, která tvořila tzv. první společnost. Do aristokracie spadaly rody s původem sahajícím minimálně do počátku 18. století, často ale až do středověku. Nejčastěji to byly knížecí a hraběcí rody, v některých případech i o rody svobodných pánů. Zcela určující byl bezchybný původ, nezáleželo tolik na majetku a titulech nebo národnosti (nacionalistické tendence šly obecně mimo ně, spojovala je loajalita vůči dvoru). Aristokracie byla uzavřená kasta, která tvořila dvorskou společnost a měla přístup k významným funkcím.

Pod aristokracií stála tzv. druhá společnost. Jednalo se stále o vysokou šlechtu, která však byla buď z aristokracie vyřazena kvůli nerovným sňatkům svým nebo svých předků (nemohli se tedy prokázat bezchybným původem) nebo šlo o novější šlechtu, které získala titul v průběhu 18.století, nebo o méně zámožnou šlechtu. Obvykle tato šlechta ale držela v majetku statek nebo velkostatek (tzv. pozemková šlechta).

Na nejnižší úrovni žebříčku stála nobilita, kterou tvořila tzv. pracující šlechta. Často se jednalo o novou (nižší) šlechtu, která získala své tituly díky svým zásluhám o stát (titul bylo samozřejmě možné i odmítnout), nebo si titul koupili díky svému majetku. Byly však mezi nimi i staré nemajetné rody s nižšími tituly.

 

V rakouské monarchii byly uznány následující tituly (v pořadí dle významnosti):

Vyšší šlechta

  • Kníže/Fürst
  • Hrabě/Graf
  • Svobodný pán/Freiherr

 

Nižší šlechta

  • Rytíř/Ritter
  • Prosté šlechtictví/Edler

 

Mezi vyšší a nižší šlechtou byl jasný společenský distanc, ale sociální rozdíly se udržovaly i mezi jednotlivými tituly. Za nerovný sňatek tedy bylo považováno, i když si hrabě měl brát někoho z rodu svobodných pánů. Rozdíly byly dokonce i v rámci jednotlivých titulů (především u knížecích a hraběcích rodů), ale to pro účely naší hry není příliš zajímavé. Důležité je, že nezáleželo jen na tom, zda někdo měl šlechtický titul, ale také na tom, jakým titulem se pyšnil.

Tituly se s výjimkou knížat, kde byla situace složitější, a nedědičných titulů, které získávali někteří jednotlivci za své zásluhy o stát, se dědily a získávali je všichni potomci, pokud jej neztratili nerovným sňatkem. Na rodinný majetek (fideikomis neboli svěřenectví) měli ale nárok jen (nejčastěji) prvorození synové. Titul sám o sobě nebyl zárukou majetku.

 

Užívání titulu a oslovování

Správné užívání titulů a oslovování byla svázána přísnými pravidly a neužívání titulu v úředním styku byl podobný prohřešek jako neoprávněné používání titulu.

Oslovení Osvícenost nebo Jasnost byl vyhrazen jen nejvýznamnějším knížecím rodům.

Každý šlechtic ihned po povýšení získal právo na označení stavu a predikát z/von, který kladl mezi jméno a příjmení, respektive mezi titul a příjmení. V druhé polovině 19. století vrcholila v českém prostředí snaha užívání titulů bohemizovat (a tedy užívat českou variantu predikátu z) a i když se tento způsob oslovování příliš neuchytil a i dnes působí zvláštně, tehdy to byla opravdu významná záležitost (a jedná se o jistý způsob rozlišení toho, jestli se osoba považovala za českého vlastence). Pro účely naší hry lze bez problémů kombinovat český titul (např. hrabě) a německý predikát (von) – tedy jsou přijatelné varianty Erich Graf von Rodlow (pro Němce ideální), Erich hrabě von Rodlow (kompromisní varianta) i Erich hrabě z Rodlowa (pro nadšené české vlastence).

 

Jak tedy mohly vypadat příklady titulů?

kníže/Fürst – František kníže z Thunu a Hohensteina/František Fürst von Thun a/und Hohenstein; Ferdinand kníže Kinský z Vchynice a Tetova/Ferdinand Fürst Kinský von Vchynice a/und Tetov

hrabě/Graf – Erich hrabě z Rodlowa/Erich Graf von Rodlow; Děpold hrabě Czernin z Chudenic/ Děpold Graf Czernin von Chudenice

svobodný pán/Freiherr – Leopold svobodný pán z Höhendorfu/Leopold Freiherr von Höhendorf; Ferdinand svobodný pán Kotz z Dobrsche/Ferdinand Freiherr Kotz von Dobrsch; u žen svobodná paní/Freifrau a pro dceru svobodného pána Freiin

rytíř/Ritter – Karel rytíř z Kořistků/ Karel Ritter von Kořistka; Josef rytíř Bartoň z Dobenína/Josef Ritter Bartoň von Dobenín

prosté šlechtictví – zde byla situace trochu složitější, neboť šlechtic získal automaticky pouze předložku z/von před příjmením, ale po zaplacení taxy mohl získat i čestný titul (šlechtic/Edler), klasický predikát nebo kombinaci. Varianty tedy byly např. Josef ze Zítků/Josef von Zítek (jen předložka), Václav Brožík z Valrose/Václav Brožík von Valrose (predikát bez titulu), Karel šlechtic z Ungeru/Karel Edler von Unger (titul a předložka před příjmením), ale pozor výjimka! Václav Špaček šlechtic ze Starburgu/Václav Špaček Edler von Starburg (titul i predikát). Šlechtic/Edler v tomto případě nebyl označením stavu, ale jen ozdobou, a proto je výjimečně za příjmením. Uznáváme, že tady to není trochu složitější, ale celkem zmatek.

 

Šlechtické výsady

Po zrušení poddanství význam šlechtických rodů začal pomalu upadat, ale stále si zachovaly některé výsady, ačkoliv některé z nich byly spíše formálního charakteru. Mezi ně tradičně patřilo:

1) Právo užívat šlechtické tituly

2) Právo užívat erb

3) Právo na jisté důchody, stipendia a místa ve vzdělávacích ústavech, ústavech šlechtičen a na příjmy z rozličných nadací

4) Právo na důstojenství a čestné úřady, které se vázaly na předložení osvědčení původu

U některých významných rodů to pak byl fideikomis (svěřenectví), tedy privilegium udělované panovníkem, které zamezovalo dělení či zcizení rodinného majetku. V čele rodinného fideikomisu stál obvykle nejstarší syn (ostatní bratři měli být zajištěni statky, které nebyly součástí svěřenectví, apanážemi a podobně). Principy nástupnictví většinou určil zakladatel fideikomisu, mezi nejčastější podmínky kvůli ochraně rodu patřilo rovnorodé manželství.

S některými významnými tituly se pak vázalo dědičné právo zasedat v Panské sněmovně Říšské rady (dědiční členové) a udělení nižšího šlechtického titulu bylo v některých případech také spojeno s doživotním jmenováním do Panské sněmovny za zásluhy o stát a církev, vědu a umění (jmenovaní členové).

 

Morganatické svazky

Rakouské šlechtické prostředí bylo velmi uzavřené a dbalo na svou exkluzivitu dokonce více než šlechtické rody v jiných zemích. Výběr partnera byl klíčový zejména pro vysokou šlechtu pro udržení bezchybného rodokmenu, a tak se vyhýbali morganatickým (nerovnorodým) sňatkům (nebo také mezalianci). Morganatický svazek byl buď manželství osoby stavu šlechtického s osobou stavu občanského, nebo o sňatek vyššího a nižšího šlechtice, přičemž problémem byl často i nerovnorodý sňatek sice v rámci vyšší šlechty, ale mezi nerovnocennými tituly (tedy napříč mezi knížaty, hrabaty a svobodnými pány). Platila přitom zásada, že muž šlechtí ženu – manželka tedy vždy následovala postavení manželovo. Pokud se hraběnka provdala za měšťana, o svůj titul přišla. Bylo běžnou praxí, že se dívky z vysoké šlechty provdaly za šlechtice nižšího stupně.

Až do konce 18. století byly mesaliance v prostředí české a moravské šlechty spíše výjimečné, v průběhu 19. století jich ovšem přibývalo, přestože zůstávaly společensky neakceptovatelnými. V některých případech mohlo dojít i k tomu, že děti vzešlé z manželství nenásledovaly ve stavu svého otce a nedědily jeho titul, případně mohlo dojít i u mužů ke ztrátě titulu obecně. Každý rod si nastavoval rodová pravidla zvlášť, a to včetně možnosti dědictví fideikomisu. Pokud se k morganatickému sňatku rozhodl nejstarší syn rodu, byl to obzvlášť velký problém, který mohl vést i ke ztrátě nároku na fideikomis, protože takový svazek ohrožoval celý rod. Ostatní potomci rodů mívali přeci jen volnější ruku, neboť tím ohrožovali jen svou linii, nikoliv rod jako celek.

I přes morganatický svazek zůstával většinou „neposlušný“ šlechtic členem rodiny a udržoval se svými příbuznými vztahy. Jeho partner nebo partnerka z nižší společenské vrstvy však málokdy byl rodinou a společností vyšší šlechty přijat a obvykle byl do konce života ostrakizován a bylo mu dáváno najevo jeho podřadné postavení.

Proč tedy k takovým sňatkům vůbec docházelo, když to skýtalo samé nevýhody? V průběhu 19. století k tomu vedly zejména běžné lidské důvody, kdy se ti dva lidé vzali z lásky (protože je jasné, že když si hrabě bral neurozenou herečku, nemohlo z její strany jít v žádném případě o vypočítavost, ale jen o ryzí cit). Postupně však do celé záležitosti začínaly vstupovat i ekonomické důvody. Zejména ke konci 19. století docházelo k tomu, že mnohé historické rody neměly takové finanční možnosti jako nově nastupující vrstva podnikatelů a obchodníků, takže zajištění věna dcerám nebylo snadné. Naproti tomu si bohatí průmyslníci za své peníze často koupili titul, statky a zámky – ovšem starobylý původ nikoli. Oženit se s dcerou z vyšší šlechtické rodiny jim skýtalo novou dávku společenské prestiže.

Téma by si měli alespoň letmo prostudovat zejména hráči postav z bohatších vrstev.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

V roce 1852 vychází zákon o spolcích, který založení každého spolku podmínil schválením státních úřadů, což výrazně omezilo spolkový život. K boomu spolkového života dochází až v 60. letech 19. století po vydání Říjnového diplomu roku 1860 a zejména po novém zákoně o právě spolčovacím z roku 1867, podle něhož se založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu. 

Zpočátku vznikají spolky nezávisle na etnické příslušností. S růstem národnostního napětí se spolkový život dělí na německý a český a vznikají spolky jak v německé, tak české podobě. Ještě v 70. letech se ale Němci běžně účastní činností českých spolků.

Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální, které spolu otevřeně soupeřily. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy.

V 90. letech 19. století se ve větší míře začínají objevovat i spolky dělnické, které byly v 80. letech státem často zakazovány.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

Po vydání Říjnového diplomu a zejména nového spolčovacího zákona dochází k boomu spolkového života. Již vznikají oddělené české i německé spolky, není ale neobvyklé, že se Němci účastní aktivit českých spolků. Již existuje Sokol a Turner, ačkoliv v našem příběhu ještě nebude hrát větší roli.

Pro náš příběh je důležitý (fiktivní) Spolek ctihodných měšťanek pražských, kulturní spolek dam z vyšší společnosti.

Druhý obraz (1883)

Národnostní napětí pomalu roste a s tím i soupeření národnostních spolků. Vznikají první nacionální (obranářské spolky). Důležité jsou i ženské emancipační spolky, které však postrádají politické ambice.

Spolkový život se v našem příběhu jak v tělovýchovných spolcích Turner a Sokol, ale také ve spolcích kulturních - v německém Prager Kulturverein a českém Spolku pražských vlastenců (oba existují jen v našem příběhu). Vzdělávací spolek žen a dívek pražských (také fiktivní příběh) pak organizuje vzdělávací a osvětovou činnost pro ženy všech vrstev.

 

Třetí obraz (1893)

Soupeření nacionálních obranářských spolků vrcholí. Své místo na slunci však získávají i dělnické spolky. Ženské spolky zaznamenávají první úspěchy v podobě rozvoje dívčích škol.

-------------------------------------------------

Podrobnější informace

 

Historie spolků

Před vznikem spolků v pravém slova smyslu se lidé sdružovali zejména na úrovni profesní, tedy např. do cechů, spolků tovaryšů apod. První spolky v rakouském mocnářství vznikají od 30. let 19. století. Byly to zejména spolky náboženské, dobročinné nebo živnostenské a průmyslové, u kterých nehrála etnická příslušnost žádnou roli. Jednalo se o aktivity především vyšších vrstev, spolky vznikají především ve velkých městech.

V roce 1852 vychází zákon o spolcích (zákon č. 253/1852 ř. z.), který založení každého spolku podmínil schválením státních úřadů, čímž dal do rukou státu plnou kontrolu nad spolkovým životem. Bylo to v době Bachova absolutismu, který spolkovému životu příliš nepřál.

Situace se pomalu mění s vydáním Říjnového diplomu roku 1860, ve kterém se císař zřekl absolutistické vlády. Klíčovým pak byl nový zákon o právě spolčovacím (zákon č. 134/1867 ř. z.) z roku 1867, podle něhož se založení spolku státním úřadům pouze oznamovalo a státní úřady mohly založení spolku zakázat jen v případech, kdy stanovy spolku odporovaly zákonu. Nastává boom spolků, které vznikají po celém rakouském mocnářství. Vznikají spolky např. kulturní, tělovýchovné, vzdělávací, hasičské, ale samozřejmě i spolky politické. Již v této době vznikají spolky národnostně oddělené, tedy české i německé s jinak podobným zaměřením.

Od 80. let 19. století vznikaly v německém i českém táboře spolky nacionální, které spolu otevřeně soupeřily. Zejména v národnostně smíšených oblastech se jednalo o tzv. obranářské spolky (Schutzvereine), které měly hájit především nacionální zájmy.

V 90. letech 19. století se ve větší míře začínají objevovat i spolky dělnické, které byly v 80. letech státem často zakazovány.

 

Významné české spolky

Příkladem jednoho z prvních spolků byla Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách, která vzniká v roce 1833. Jednalo se primárně o spolek aristokratů (Jednotu založil hrabě Karel Chotek), který měl za cíl podporovat nové formy podnikání v zemích Koruny české. Jako mnoho spolků vznikající v té době se nejednalo o spolek český ve smyslu národnostním, ve spolku byli Češi i Němci.  

V roce 1845 vzniká významný český kulturní spolek Měšťanská beseda v Praze, kterých do roku 1861, kdy dochází k uvolnění politických poměrů, suploval i roli politického centra českého života. Až do 70. let si spolek udržoval umírněný postoj k jazykovému národovectví a na její činnosti se podíleli i někteří německy mluvící Pražané. Po vzoru pražské Měšťanské besedy vznikají podobné spolky i v dalších českých a moravských městech. 

V 60. letech vzniká řada významných českých národních spolků. V roce 1861 vzniká Hlahol, mužský pěvecký spolek, který koncertoval na významných národních událostech (poprvé na pohřbu Václava Hanky, dále pak při kladení základního kamene Národního divadla či odhalování různých pomníků). Kromě toho podporoval původní českou hudební tvorbu a další obdobné pěvecké spolky. Zakladatelem spolku byl pražský sládek a sbormistr Jan Ludvík Lukes, starostou spolku se stal významný mecenáš a politik Rudolf Thun-Taxis. V roce 1879 vzniká též ženský sbor pražského Hlaholu.

V roce 1862 vzniká první český tělovýchovný spolek Sokol, kterému se věnujeme v samostatné kapitole. 

Prvním českým uměleckým spolkem byla Umělecká beseda, která vzniká v roce 1863.Prvním starostou Umělecké besedy se v roce 1863 stal Josef Wenzig. Umělecká beseda měla tři besední odbory, literární, hudební a výtvarný, v jejichž čele stáli tři první předsedové Bedřich Smetana (hudební), Josef Mánes (výtvarný) a Vincenc Vávra-Haštalský (literární). Členy Umělecké besedy byla většina významných českých umělců té doby, z literárního odboru např. např. Neruda, Vrchlický, Sládek, Světlá, Zeyer, z výtvarníků Schnirch, Myslbek, Aleš, Chittussi, z hudebního třeba Antonín Dvořák či Zdeněk Fibich.

Ústřední matice školská založená roku 1880 byla jedním z českých obranných spolků a měla podporovat vznik a provoz menšinových českojazyčných škol v národnostně smíšených oblastech Rakouska-Uherska, zejména v českém pohraničí. Opírala se o silnou podporu ze strany českých politiků, novinářů i široké veřejnosti. Prostředky získávala především dobrovolnými sbírkami a benefičními akcemi. Jejím přímým konkurentem byl německý Deutscher Schulverein. 

 

Významné německé spolky

Od 60. let vzniká široké spektrum německých spolků, které typově odpovídají obdobným českým spolkům. Příkladem je tělovýchovný spolek Turner, jehož první tělovýchovná jednota na našem území je založena roku 1861. Turneru se věnujeme v samostatné kapitole.

Od roku 1875 působí Deutsches Kasino, hlavní německý spolek v Praze, který organizoval společenské a politické akce. Spolek sídlil v dnešním Slovanském domě (tehdejším Německém domě), který sloužil jako německé kulturní centrum s restauracemi, hernami či kasinem (a to až do roku 1945). 

Od 80. let vznikají tzv. obranné spolky, mezi nimi v roce 1880 Deutscher Schulverein, který konkuruje české Ústřední matici školské. Nejvýznamnějším a největším obranným spolkem byl Bund der Deutschen in Böhmen (Svaz Němců v Čechách), založený roku 1884, který měl na počátku 20. století již 60 tisíc členů. 

 

České ženské spolky

První ženské spolky vznikají v druhé polovině 19.století, kdy se účast ve spolcích a charitách stává prestižní nepsanou povinností příslušnic střední měšťanské vrstvy. Jednotlivé ženské spolky spolu příliš nespolupracovaly, naopak kvůli osobním neshodám spolu často otevřeně soupeřily. Díky této rivalitě vzniká v našich zemích unikátní situace, kdy požadavky ženského hnutí prosazují zejména muži (např. Vojtěch Náprstek, Miroslav Tyrš, Julius a Eduard Grégr). Naopak nejhlasitějším odpůrcem ženské emancipačního hnutí byl František Ladislav Rieger. Ženské spolky neměly v té době žádné politické ambice, orientovaly se zejména na kulturní, dobročinnou a vzdělávací činnost.

V roce 1851 zakládá Marie Riegrová-Palacká (ano, manželka Riegera) ve spolupráci s Vojtou Náprstkem Spolek svaté Ludmily, který je do 60. let jediným českým ženským spolkem u nás. Spolek byl zpočátku charitativní, orientoval se na pomoc chudým ženám a vdovám, později se rozšířil o vzdělávání, aby si ženy mohly opatřit obživu (příprava např. na studium krejčovství či živnostenské účetnictví). 

V roce 1865 Vojta Náprstek po svém návratu z Ameriky zakládá Americký klub dam. Kromě osvětových přednášek pořádal spolek i praktické lekce pro moderní hospodyně. Členství v klubu patřilo k dobrému tónu tehdejší české vlastenecké společnosti a k jeho členkám náležela většina ženské populace významných českých rodin - kromě spoluzakládající Karolíně Světlé Renata Fügnerová-Tyršová, Anna Holinová, Eliška Krásnohorská, Teréza Nováková, Sofie Podlipská, Marie Riegrová-Palacká nebo Charlotta Garrigue-Masaryková. Do určité míry se jednalo o exkluzivní spolek, jehož členkou se mohla dáma stát jen na doporučení.

V roce 1869 vzniká Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, který zakládá Miroslav Tyrš. I o něm si povíme více v samostatné kapitole.

V roce 1871 zakládá Karolína Světlá Ženský výrobní spolek český, jehož cílem bylo opatřit nemajetným ženám, zejména vdovám po vojácích z rakousko-pruské války, práci a na tuto práci je připravit. Spolek zřídil také obchodní a průmyslovou školu a pořádal kurzy pro vychovatelky a ošetřovatelky. Pro spolek pracovala od roku 1974 také Eliška Krásnohorská, byla spolkovou tajemnicí a později starostkou, starala se o provoz školy, organizování  kursů, přijímání nových žaček a pomoc při umisťování absolventek.

Z iniciativy Elišky Krásnohorské založil Ženský výrobní spolek dceřinou instituci nazvanou   Spolek pro ženské studium Minerva, jehož cílem bylo založit soukromou českou střední školu dívčí. Tento spolek se také stal důvodem roztržky mezi Karolínou Světlou a Eliškou Krásnohorskou, neboť Karolína Světlá trvala na čistě praktickém charakteru vzdělávání.

V 80. letech 19. století lze ženské spolky rozdělit do čtyř směrů - charitativní (např. Ludmila), orientované na obecné vzdělávání (Minerva), praktické/průmyslové (obchodní a průmyslová škola Ženského výrobního spolku českého) a také vyučování domácím a hospodářským pracem (např. Spolek Domácnost od roku 1885), který je velkým zklamáním pro Vojtu Náprstka, který nedokázal pochopit, že po dvaceti letech emancipační práce se ženy opět vrací do domácnosti.

V tématu by se měli orientovat všichni hráči. Sokol a Turner se týkají bohatších vrstev, Dělnická tělovýchovná jednota chudších vrstev. 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Německé turnerské hnutí vzniká v roce 1810 v Německu, zakladatelem je Friedrich Ludwig Jahn. Postupně se šíří i do dalších německých zemí, rozmach nastává až v 60. letech 19. století. Cílem je posílit národní sebevědomí a výchova k brannosti. V roce 1868 vzniká centrální organizace Německé turnerstvo (Deutsche Turnerschaft). Turnerské spolky na území Rakouska-Uherska jsou sdruženy do samostatného kraje Německo-Rakousko. Je zřízen župní systém (spolky se sdružují do žup, které se sdružují do krajů). Ženy zastávají v Turneru jen podružnou roli, členy se mohou stát až v roce 1880. V roce 1888 dochází k rozkolu turnerstva, kdy jsou vyloučeny spolky, které přijali tzv. árijský paragraf, který zabraňoval Židům ve členství v Turneru. Vzniká další, výrazně antisemitsky a protislovansky zaměřená organizace Německý turnerský svaz (Deutscher Turnerbund).

Český Sokol vzniká po vzoru turnerského hnutí v roce 1862, zakladateli jsou Miroslav Tyrš a Jaroslav Fügner. Cíle jsou podobné jako cíle Turneru, jen Sokol chce pozvednout český národ místo německého. V roce 1869 vzniká první ženská jednota Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. V roce 1882 proběhne první všesokolský slet. V roce 1884 konečně vzniká v Sokolu župní zřízení. V čele jednoty, župy a později i centrální organizace stojí starosta a místostarosta (náčelník). V roce 1889 vzniká centrální organizace Česká obec sokolská (zatím na území Čech). V původně apolitické organizaci v 90. letech začíná převládat vyhraněný nacionalismus namířený proti Němcům, katolíkům a později i sociální demokracii.

Vztahy Sokola a Turneru jsou zpočátku velmi přátelské, spolky se vzájemně podporují. V 80. letech 19. století se situace mění, kontakty postupně odeznívají a od 90. let jsou vztahy velmi napjaté.

Na počátku 90. let 19. století vznikají první dělnické tělocvičné jednoty, vzniká Dělnická tělovýchovná jednota. V roce 1897 po rozkolu se Sokolem opouští sociální demokraté Sokol a posilují Dělnickou tělovýchovnou jednotu.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V rakouském císařství včetně Prahy existují již několik let jak turnerské spolky, tak sokolské spolky (Sokolové si ještě neříkají Sokolové a vznikají jen na území Čech, Moravy a Slezska). Spolky se vzájemně podporují a účastní se společných cvičení. Jindřich Fügner je již po smrti, Miroslav Tyrš navrhuje vládě podporu v boji proti Prusku (a je s díky odmítnut) a doufá v první všesokolský slet (a je odmítnut). Za dva roky vznikne Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, první ženská sokolská jednota, zatímco v Turneru si budou muset ženy na členství ještě dlouho počkat. Vznik centrální organizace Německé turnerstvo, která bude zastřešovat turnerské spolky v (budoucím) Německu i Rakousku, je na spadnutí.

Druhý obraz (1883)

Sokol i Turner zažívá rozmach. Do Turneru se dostávají první ženy, ale stále stojí dost v pozadí. Turnerské hnutí je zatím jednotné, turnerské spolky na území Rakouska-Uherska spadají do samostatného kraje Německo-Rakousko. Židé jsou do turnerských spolků bez problémů přijímáni (zatímco český antisemitismus je v plném proudu). Sokol má za sebou první všesokolský slet (respektive Jubilejní slavnost Sokola Pražského). Již brzy bude v Sokolu zavedeno župní zřízení, které v Turneru existuje již patnáct let. Sokol také brzy přijde i o svého druhého otce zakladatele, Miroslava Tyrše. Doba největšího přátelství mezi Sokolem a Turnerem je již dávno pryč a vztahy se začínají horšit.

Třetí obraz (1893)

Došlo k rozkolu turnerstva – kromě Německého turnerstva existuje nová organizace Německý turnerský svaz, který má ve svých stanovách tzv. árijský paragraf (Židé nesmí být členy spolku). Německý turnerský svaz působí původně na území dolnorakouské župy, postupně se přidávají i některé další spolky v Rakousku-Uhersku a Německu. Původní Německé turnerstvo nadále árijský paragraf odmítá. Sokol má za sebou druhý všesokolský slet a připravuje se na ten třetí.  Sokolské jednoty jsou již sdruženy pod zastřešující organizací (zatím zvlášť v Čechách a zvlášť na Moravě a ve Slezsku), pro nás je zajímavá jen Česká obec sokolská. V Sokolu sílí nacionalismus a začíná se vyhraňovat proti Němcům, katolíkům a za pár let i vůči sociální demokracii. Vznikají první dělnické tělocvičné spolky a pro účely naší hry existuje i Dělnická tělocvičná jednota.

------------------------------------------------

Podrobnější informace

Turneři

Za zakladatele turnerského hnutí jsou považováni Friedrich Ludwig Jahn a Ernst Wilhelm Bernhard Eiselen, kteří roku 1810 v Hasenheide u Berlína (tedy na území budoucího Německa, nikoliv Rakouska) založili tajný spolek Deutscher Bund zur Befreiung und Einigung Deutschlands, o rok později pak zahajují veřejná cvičení pro mládež. Jahn vytvořil tělovýchovnou metodiku, ze které ve svých začátcích vycházel i Sokol. Jahnovým heslem bylo frisch, frei, fröhlich, fromm (čilý, svobodný, veselý, zbožný). Základní myšlenkou Jahnových turnerů bylo sjednotit obyvatele jednotlivých německých států, posílit jejich národní sebevědomí a vytvořit základ německé armády, což se pozitivně projevilo při Napoleonských válkách, kdy mnoho turnerů válčilo na straně Pruska.

Po vzoru Jahna a jeho přátel vznikají další turnerské spolky, ty jsou však až do 60. let 19. století pod přísným dohledem úřadů a někdy i zakázány. V té době se turnerské hnutí díky emigrantům rozšířilo i do severní Ameriky. Po roce 1860 v souvislosti s vítěznými pruskými válkami dochází k masivnímu rozšíření hnutí, teprve v roce 1868 ale dochází ve Výmaru ke sjednocení do jednotné organizace Německé turnerstvo (Deutsche Turnerschaft).

Německé turnerstvo se od roku dělilo na 15 krajů. Každý kraj Německého turnerstva se skládal z jednotlivých spolků (Turnverein) sdružených do tělocvičných žup (Turngau). 15. kraj byl Německo-Rakousko (Deutsch-Österreich), který sdružoval turnerské spolky na území Rakouska a Čech, Moravy a Slezska.

První turnerské spolky v rakouském císařství vznikají od roku 1861 - nejprve ve Vídni, následně třeba v Brně nebo v Praze. Od roku 1868 se tyto spolky stávají členem Německého turnerstva, které tak zastřešuje spolky z více zemí. V roce 1869 existovalo v Rakousku-Uhersku již 104 turnerských spolků a na konci roku 1904 sestával rakousko-uherský kraj z patnácti žup.

Ženy se účastnily turnerského hnutí až do roku 1880 jen podpůrně. Vyšívaly spolkové prapory, účastnily se jejich svěcení a předávání, někdy vystupovaly jako řečnice. Samozřejmě byly vděčnými divačkami přehlídek a posluchačkami projevů. Někdy předcvičovaly před hlavním programem mužů. K oficiálnímu povolení jejich členství došlo v roce 1880. Největší rozmach ženského cvičení se ale dostavil až na počátku 20. století.

Členy německého Turneru se běžně kromě Němců stávali od počátku také Židé jako rovnocenní členové spolku. To se pomalu začíná měnit v průběhu 80. let, kdy posilují v Rakousku-Uhersku nacionalistické tendence a někteří Němci se cítili jako ohrožená menšina. V dubnu 1887 se vídeňský turnerský spolek rozhodl na naléhání radikálního vrchního cvičitele Franze Xavera Kießlinga provést změnu stanov a zařadit tzv. árijský paragraf. Do konce července měli všichni, kdo nebyli árijského původu, spolek opustit. Paragraf začaly zařazovat do stanov i ostatní spolky Dolnorakouské turnerské župy. Vedení Německého turnerstva v čele s Ferdinandem Goetzem proti antisemitským tendencím dost ostře zareagovalo a nakonec spolky, které přijaly árijský paragraf, z Německého turnerstva vyloučili. Vyloučené spolky se o rok později sloučily do konkurenčního Německého turnerského svazu (Deutscher Turnerbund), který zařadil árijský paragraf do stanov na první místo. Do Německého turnerského svazu patřily i některé spolky mimo území Rakouska-Uherska (např. Berlín). Německý turnerský svaz se odkazoval ke starogermánským tradicím a symbolice (slavil se např. slunovrat, jedním z důležitých symbolů byl turnerský hákový kříž).

V Rakousku-Uhersku pak dále vedle sebe koexistovalo jak Německé turnerstvo, tak Německý turnerský svaz. Němečtí turneři v českých zemích se seskupili v zásadě do čtyř základních směrů turnerských spolků: dělnické turnerské spolky, spolky křesťansko-sociální, spolky bez ohledu na rasu a na politické přesvědčení (neárijské) a spolky árijské.

Sokol

Za zakladatele Sokola jsou považováni Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner. Miroslav Tyrš (rozený Friedrich Emmanuel Tirsch, neboť pocházel ze sudetoněmecké rodiny a byl Němec stejně jako Jindřich Fügner) se věnoval tělovýchově jako student nejprve v tělovýchovném ústavu na Malé Straně, kterou vedl berlínský učitel tělocviku Rudolf Stephani, později v tělovýchovném ústavu Jana Malypetra. Oba ústavy vycházely z Jahnovy turnerské metodiky. Jako cvičitel působil Tyrš od roku 1856 v ortopedickém ústavu Ferdinanda Schmidta, kde probíhala společná cvičení Čechů a Němců a ze kterého vzešli cvičenci, kteří později založili německý spolek Prager Deutsche Turnvereien i českou Pražskou tělocvičnou jednotu Sokol.

Pražská tělocvičná jednota Sokol (původně jako Tělocvičná jednota Pražská, protože vycházela z turnerských stanov) byla založena roku 1862 Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Sokoly se členové spolku označovali až od roku 1870. Tyrš vycházel v mnohém z Jahnovy koncepce Turneru – hlavním cílem bylo za pomoci tělocviku budovat národní uvědomělost a sjednocovat národ. Změny oproti turnerům, které Tyrš nastavil, byly zpočátku spíše kosmetické (např. zařazení šermu nebo vycházek do přírody). Postupně vznikaly další jednoty v Čechách, na Moravě i ve Slezsku (což mimochodem odporovalo stanovám, což úřady s nelibostí sledovaly). Spolek proklamoval rovnost, volnost, bratrství a Jindřich Fügner navrhl tykání a oslovení „bratře“. Původní pozdrav „Zdař Bůh“ byl v červnu 1862 zaměněn za pozdrav „Nazdar“. Tyršova tělocvičná soustava vycházela z antiky, proto se také její součástí od počátku staly běh, skoky, hod diskem, hod oštěpem, box a zápas; později byly rozšířeny o další disciplíny včetně šermu.

Tyrš podobně jako Jahn doufal, že se tělovýchovná jednota stane základem armády. Tyrš v době války s Pruskem nabídnul roku 1866 vládě vojenskou oporu a v roce 1867 zavedl v Sokolu branný výcvik. Vláda Tyršův návrh sice s díky odmítla, výchova k brannosti se ale stala součástí sokolských aktivit.

Tyrš a Fügner, který umírá již roku 1865, budovali od počátku Sokol jako apolitickou organizaci. Další činovníci jako Julius Grégr nebo Rudolf Thurn-Taxis, významní mladočeští politici se snažili Sokol přeměnit v nacionální hnutí a řada sokolských aktivit později získávala politický podtext. Tyrš sám později za mladočechy kandidoval do zemského sněmu i Říšské rady. Vyhraněný nacionalismus namířený proti Němcům se v Sokolu začíná objevovat od 90. let 19. století. Ve stejné době se Sokol silně vyhraňuje i proti katolické církvi. Zpočátku se Sokol účastnil církevních slavností, spolky světily své prapory i tělocvičny, ale postupně se jejich postoj měnil, což nakonec vyvrcholilo v založení samostatného katolického tělovýchovného spolku Orel (formálně v roce 1909, počátky lze vysledovat do roku 1896).

Základním nedostatkem sokolských jednot byla chybějící organizační struktura. V čele jednoty i župy stál (a stále stojí) starosta, kterého zastupuje místostarosta (později náčelník). V roce 1884 bylo po vzoru německých turnerů zavedeno župní zřízení (sokolské jednoty se sdružovaly do žup). V roce 1889 fungovalo v Čechách již deset žup. V roce 1889 se české sokolské župy spojily pod zastřešující organizaci Česká obec sokolská, v roce 1892 vznikla obdobná centrální organizace na Moravě a ve Slezsku (Moravsko-slezská obec sokolská). V 80. letech zažívá sokolská obec obrovský rozmach. Dne 18. června 1882 se konala na Střeleckém ostrově Jubilejní slavnost Sokola Pražského - první všesokolský slet. Do začátku první světové války uspořádal Sokol šest sletů (1882, 1891, 1895, 1901, 1907, 1912). Sokol se šířil i do zahraničí - sokolské spolky vznikají v USA, v Rusku, v Německu i v dalších evropských zemí.

Zatímco ženy se v turnerských spolcích angažovaly dlouho spíše podpůrně, v Sokolu se aktivně do činnosti zapojovaly téměř od začátku. První ženská jednota vznikla v roce 1869 jako Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, v čele se Sofií Podlipskou. Do činnosti Sokola se zapojila i Karolína Světlá (o které se hovoří jako o matce praporu, neboť předala Sokolu jejich první prapor) nebo Renáta Tyršová (rozená Fügnerová). Na všesokolském sletu cvičily ženy až v roce 1901.

Sokol se inspiroval u turnerů jak metodicky, tak organizačně. Zpočátku sokolské a turnerské spolky spolupracovaly, vzájemně se podporovaly a účastnily se svých akcí. Postupně společné kontakty odeznívaly a od 80. let 19. století se vztahy vzhledem k narůstajícím nacionalistickým tendencím postupně zhoršovaly. Po roce 1897 se Sokol již otevřeně začíná vymezovat nejen vůči rakousko-uherským úřadům, ale také německým spolkům včetně Turneru.

 

Pro inspiraci pro hráče Sokolů přikládáme sokolská hesla:

  •       Jedinec nic, celek vše!
  •       Ni zisk, ni slávu!
  •       Kde stanutí, tam smrt!
  •       Tužme se!
  •       Kupředu, zpátky ni krok!
  •       Jen ruchem žijeme!
  •       Tam se svět hne, kam se síla napře!
  •       Věčný ruch, věčná nespokojenost!
  •       Co lid nezná, nikdo nezná, co lid nedoveď, nikdo nedoveď, co lidem se nestalo, nikým se nestalo!
  •       Lví silou
  •       Ni zisku, ni slávy
  •       Za národ, drahou vlast
  •       V zdravém těle zdravý duch!
  •       Buďte věrni sobě, pravdě a spravedlnosti.
  •       Pravda vítězí!
  •       Kupředu, kupředu, zpátky ni krok!
  •       Silou lví, vzletem sokolím
  •       Vzhůru na svou stráž!
  •       Spějme dál, za sokolským praporem!
  •       Čechie, máti naše drahá

Dělnická tělocvičná jednota

Roku 1892 vznikl tělocvičný odbor při vzdělávacím spolku krejčovských dělníků v Praze a v roce 1894 Vzdělávací podpůrný tělocvičný spolek Lassalle v Brně. Brněnský spolek později získal název Dělnická tělocvičná jednota a tento název si osvojilo celé hnutí vznikajících jednot.

Zpočátku se dělníci sdružovali také v sokolských jednotách. To se změnilo v roce 1897, kdy po volbách do Říšské rady, kam poprvé volily nemajetné vrstvy a kdy se do Říšské rady dostala sociální demokracie, vystoupili sociálnědemokratičtí poslanci s protistátoprávním prohlášením. Proti nim se postavil mj. Sokol, což nakonec vedlo k odchodu sociálních demokratů ze sokolských jednot a posílení Dělnických tělocvičných jednot.

Ekonomika druhé poloviny 19.  století

 

V tématu by se měli orientovat  jak zaměstnavatelé a akcionáři, tak služebné a prostý lid, který řeší denní nákupy. 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Ceny a výdělky postav ve hře vycházejí z reálných základů té doby. V jednotlivých obrazech docházelo vlivem k inflace k navyšování cen a i částečnému růstu mezd, ale především se jednalo o vzestup nové střední třídy, která se rekrutovala z řad měšťanů a bohatých sedláků. 

V našem případě ponecháme pro jednotlivé obrazy ceny na podobné úrovni kromě některých specifických komodit stejně tak, jako se nebudeme zabývat měnovou reformou, která by se mohla týkat třetího obrazu a která zavedla do českých zemí korunu místo zlatky. 

V rakouských a rakousko-uherských zemích byla hlavním platidlem zlatka, která se dělila na 60 krejcarů. 

Příjmy různých vrstev obyvatelstva

Nejmovitější společenskou vrstvou zůstává bohatá šlechta, ke které se připojují bohatí průmyslníci a továrníci.  Majetek těchto lidí se počítá na statisíce až miliony zlatých a jejich roční příjem v řádech tisíců zlatých. Ovšem ani tato vrstva si mnohdy nemohla dovolit nést náklady na zřízení nové továrny nebo zemědělskou inovaci. Z tohoto důvodu začaly vznikat různé spolkové záložny a spořitelny, které mohly takovéto podniky financovat.  Zřízení malé průmyslové továrny totiž vyšlo zhruba na 150 - 300 tisíc zlatých a mnohdy významnou část této složky tvořily právě akcie nebo úvěr. 

Další vrstvou pak byli menší průmyslníci, kteří neměli dostatečný kapitál na zřízení a vybudování továrny, ale mohli ji mít v nájmu a správě. Z takto získaného kapitálu pak později financovali vlastní podniky.  Majetek těchto lidí byl v řádu do desítek tisíců zlatých. 

Skokově za těmito průmyslníky, velkostatkáři a šlechtou je pak ostatní lid, kde ovšem jsou také značné rozdíly. Příklad mezd jednotlivých profesí v druhé polovině 19. století v Praze  (výdělek za 1 rok) : 

  • Vysoký státní úředník (univerzitní vzdělání podmínkou) - 1400 - 2400 zlatých
  • Středoškolský profesor - 300 - 900 zlatých
  • Pražský kat - 420 zlatých + městský byt
  • Řemeslnický mistr/dělník - 180 - 220 zlatých
  • Zemědělský dělník - 150 zlatých
  • Nádeník - 100 - 120 zlatých
  • Pracovník cukrovaru - 105 zlatých
  • Služebná - 60 - 80 zlatých 

Vlastní mzda však nebyla jedinou součástí příjmů zejména tehdejší střední třídy. K příjmu se tak často započítávalo vybrané nájemné, výnosy z akcií a dividend průmyslových podniků, výnosy ze spolkové činnosti. Z pozůstalosti M. Martena tak například víme, že uznávaná ilustrátorka a malířka Zdenka Braunerová žila na konci 19. století z akcií státní dráhy, Živnobanky, železáren v Libicích, dividend cukrovaru v Kralupech a podílu na činži rodinného domu v Praze. Její roční příjem tak byl 1056 zlatých. 

Například zaměstnanec cukrovaru by si v průměru měl přijít každý den na 18 krejcarů.  Takto nízká mzda byla dána především tím, že v cukrovarnictví bylo zaměstnáno až 80% žen, které běžně měly za stejnou práci poloviční a nižší mzdu než muži.  Tuto mzdu dělníci dosahovali za práci 6 dnů v týdnu po 12 hodinách denně. 

Věna a jiné náklady

Mezi běžné výdaje domácností patřilo obstarání potravin, zaplacení nájmu a běžné ošacení, které tvořilo až 90% výdajů domácnosti. Společenský oblek si mimo bohatší třídy zpravidla dovolil člověk jen jeden a měl jej na celý život.  Ušití takového obleku vyšlo na 15 až 20 zlatých a to již znamenalo i významný zásah do rozpočtu. S takovýmto nákladem museli počítat úředníci, kteří měli společenské oblečení jako znak svého stavu a reprezentace u nich tvořila podstatnou část výdajů. 

U bohatých vrstev pak výdaje mířily zejména do investic, ale i charitativních akcí, na uplatňování politického vlivu a na pořádání společenských událostí. 

Společnou a samostatnou výdajovou kapitolou je pak vyplácení věna.  Pro střední třídu mohlo být početí více dcer až likvidační, pokud jim chtěli zajistit dobrou partii, aby si i nadále udržely svůj společenský status.  Věnem nemusely být jenom peníze, ale i různé majetky od domů po vybavení domácnosti. U bohatých vrstev se věno pohybovalo od desítek po sta tisíce zlatých. Střední třída, do které spadají vyšší úředníci a živnostníci, za slušné věno považovala několik jednotek tisíc zlatých. U dělnické třídy věno činilo okolo 100 zlatých nebo přibližný ekvivalent ročního platu. Našetřit takovou sumu tak mohlo někdy i docela dlouho trvat a mnohá manželství ani nezačala právě kvůli nedohodě o výši věna. Provdat dceru bez věna znamenalo velkou společenskou ostudu. 

 

Podrobnější informace - ceník služeb a surovin

BUDE DOPLŇENO

Češi, Němci a Židé v Praze

 

Téma by si měli alespoň letmo prostudovat všichni hráči.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Před rokem 1848 mělo německé obyvatelstvo v Praze převahu. Od roku 1848 se situace mění, a to díky pokračující industrializaci města i působení českého národního hnutí. Již v roce 1861 je získává česká strana v pražské městské správě většinu. V roce 1880 je v Praze podle statistik 15,74% německého obyvatelstva, v roce 1890 10,85% a procentuální zastoupení dále klesá

Od roku 1861 dochází k praktickému rozštěpení českého a německého kulturního života. Češi a Němci mají svoje kulturní instituce i spolky. 

V 80. letech roste národnostní napětí. V roce 1880 vchází v platnost Stremayrova jazyková nařízení, která zrovnoprávňují češtinu ve vnějším úředním styku. Od roku 1881 se diskutuje o rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část, což odmítají čeští i němečtí studenti. V červnu 1881 spory vyvrcholí tzv. Chuchelskou bitvou, kdy dojde k napadení německých studentů českými studenty. Po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity v roce 1882 dále eskalují národnostní spory a často dochází k pouličním rvačkám.

V roce 1992 dochází v Praze k odstranění dvojjazyčných názvů ulic a jsou nahrazeny českými názvy. V 90. let dochází k dalšímu růstu nacionalistických nálad, jak na straně české, německé a dokonce i židovské.

Od josefinských reforem dochází k asimilaci části židovského obyvatelstva. Ústavou z roku 1867 jsou Židé zrovnoprávněni s ostatním obyvatelstvem Rakousko-uherské monarchie. Pražští Židé přijali většinou kulturu rakouského měšťanstva. Přednostní postavení němčiny a německy mluvících zaměstnanců ve správě, velkém obchodě a vyšším vzdělání v Čechách a v celém Rakousku totiž způsobilo, že většina pražských Židů dávala přednost německému jazyku, německému studiu, a kde to bylo možné i německým společenským vztahům. Pro Němce pak Židé představovali vítanou posilu německé minority a Německá ústavní strana se snažila získávat také židovské hlasy. Židé byli přijímání do německých spolků a institucí. Oproti tomu Národní strana svobodomyslná (mladočeši) prosazovali antisemitskou agendu a získávali tak hlasy českého obyvatelstva, u nichž byl antisemitismu silně zakořeněn.

Na přelomu 80. a 90. let se objevují protižidovské nálady také u německých nacionalistů, vznikají německé antisemitské spolky, což vede k zakládání židovských sionistických spolků, které se zase vymezují proti Němcům.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

Češi pomalu získávají v Praze převahu. Dochází k rozdělování českého a německého kulturního života, zatím ale české a německé spolky spolupracují a národnostní diferenciace není příliš výrazná. Židé dostávají stejná práva jako ostatní obyvatelstvo monarchie. 

Druhý obraz (1883)

Národnostní napětí roste a často dochází k pouličním rvačkám. Karlo-Ferdinanova univerzita stejně jako Polytechnický ústav jsou rozděleni na českou a německou část. Platí Stremayrova jazyková nařízení (je zrovnoprávněna čeština ve vnějším úředním styku).

Významná část židovská obyvatelstva je asimilována (a identifikuje se spíše jako německé obyvatelstvo). Mezi Čechy naplno bují antisemitské názory, zatímco Němci přijímají Židy do svých německých spolků.

Třetí obraz (1893)

V Praze byly odstraněny dvojjazyčné názvy ulic. Nacionalistické tendence stále rostou a němečtí nacionalisté se začínají obracet i proti Židům. Vznikají sionistické spolky.

-------------------------------------------------

 

Podrobnější informace

 

Národnostní složení Prahy

Ještě před rokem 1848 byla Praha typickým velkým administrativním městem a komerčním centrem Rakouského císařství, kde se většina obyvatelstva hlásila k německé národnosti nebo alespoň mluvila německy. Podle značně nepřesné statistiky z roku 1846, která při stanovení národnostní skladby Pražanů vycházela z jazyka užívaného katolickým duchovenstvem dané farnosti, žilo v Královském hlavním městě Praha 66 046 Němců a 36 687 Čechů. V židovském ghettu (budoucí Josefov) 6 400 Židů. V důsledku průmyslového rozvoje pražských předměstí a také s nástupem českého národního hnutí po roce 1848 se situace začíná měnit. Od roku 1861 získávají české strany poprvé převahu v pražské městské správě, což vede k rozštěpení českého a německého veřejného života. V roce 1880 je v Praze podle statistik 15,74% německého obyvatelstva, v roce 1890 10,85% a procentuální zastoupení dále klesá (v roce 1921 je to 4,59%). V letech 1880–1910 počet českého obyvatelstva ve městě a vnitřních předměstích vzrostl z 213 000 na 405 000, zatímco u Němců poklesl z téměř 39 000 na 33 000. Mezi Němce je ve statistikách započítáno často také židovské obyvatelstvo. 

Židé

Židé byli po staletí v nerovnoprávném postavení tolerované menšiny do značné míry závislé na přízni panovníka. Situace tak kolísala od relativní prosperity (období Rudolfa II.) až po vyhnání Židů ze země za Marie Terezie a pogromy ve středověku. Postavení Židů se začalo zlepšovat až v době osvícenství za Josefa II. Ten roku 1781 zrušil označování Židů, které zavedla Marie Terezie, a umožnil Židům přístup k univerzitnímu vzdělání. Veškerá opatření však měla za cíl nikoli poskytnout Židům svobodu, ale začlenit je do služeb státu, takže císař rovněž nařídil omezení pravomoci židovské samosprávy, nařídil Židům přijmout německá jména a příjmení (aby byl usnadněn styk Židů s úředníky, pro které byla hebrejská jména nesrozumitelná), rovněž numerus clausus (maximální počet židovských rodin v zemi, důsledkem bylo, že ženit se legálně mohli pouze prvorození synové) zůstal nadále v platnosti, stejně jako toleranční daň, kterou zavedla Marie Terezie. Tyto změny postupně vedou ke snahám o asimilaci ze strany části židovského obyvatelstva, které se snaží začlenit mezi německé a české obyvatelstvo. Ve stejné době začaly do českých zemí pronikat z německých zemí myšlenky haskaly (židovského osvícenství), které reagovaly na probíhající asimilaci a snažily se obhájit to podstatné z judaismu v kontextu moderní doby. Ne všichni Židé ale byli zastánci asimilace, a tak dochází k rozštěpení do dvou myšlenkových hnutí. Vedle příznivců asimilace, ze kterých se prakticky stávali Němci nebo Češi izraelského/mojžíšského vyznání, to byli sionisté, kteří usilovali o zachování národní a kulturní svébytnosti Židů.

Po revoluci roku 1848 získali Židé svobodu pohybu, usidlování a sňatků, zároveň byla ukončena platnost numeru clausu a Židé již nadále nemuseli platit toleranční daň. Roku 1867 byly tyto změny potvrzeny ústavou, která Židům přiznala stejná práva jako ostatním obyvatelům země. 

Původně Židé v Praze žili v židovském ghettu (budoucím Josefově). Díky josefinským reformám se Židé se mohli začít usazovat i mimo ghetto. Bohatší židovské rodiny se tak začaly stěhovat mimo ghetto, kde zůstávala chudina a stěhovala se sem i chudina nežidovská. Definitivně bylo ghetto zrušeno v roce 1848, v roce 1850 pak přejmenováno na Josefov a přičleněno k Praze. 

Pražští Židé, bohatí právě tak jako chudí, usilovali o to, aby se stali součástí vznikající podnikatelské a profesionální střední třídy. Mnozí z nich do osmdesátých let 19. století přijali kulturu rakouského německého měšťanstva. Přednostní postavení němčiny a německy mluvících zaměstnanců ve správě, velkém obchodě a vyšším vzdělání v Čechách a v celém Rakousku totiž způsobilo, že většina pražských Židů dávala přednost německému jazyku, německému studiu, a kde to bylo možné i německým společenským vztahům. Oproti Vídni, která byla pod bezprostředním vlivem církve a katolického dvora, přitom v Praze nebylo nutné, aby se Židé jako vítaná posila pražské německé minority nechávali v souvislosti se svým kariérním postupem křtít. 

Ačkoliv se Židé začali v průběhu začleňovat do české a německé společnosti, antisemitismus z českých zemí nezmizel. Zejména u českého obyvatelstva byl antisemitismus silně zakořeněn a využívali toho i čeští politici. Zejména mladočeská strana prosazovala otevřeně antisemitskou agendu, kdy Židy jakožto Němce, loajální Rakušany a kapitalistické vydřiduchy či parazity ztotožňovala s nepřáteli národa. Antisemitismus se jako tradičně projevoval v pravidelných výbuších masového násilí. Protižidovská nálada se pak naplno projevila v roce 1899 při tzv. hilsneriádě.

Naopak německý liberální veřejný život v Rakousku účast Židů uvítal. Koncem osmdesátých let odmítla německá liberální strana antisemitismus, podporovala antiklerikální legislativu a získávala židovské hlasy. Německé spolky v Praze od počátku židovské členy přijímaly.  Ke konci 80.let a v průběhu 90. let se začíná šířit protižidovská nálada i v části německé společnosti, což se například projevuje přijímáním tzv. árijských paragrafů v některých turnerských jednotách.  

Národnostní spory

Od 60. let, kdy získává v pražské městské správě převahu české obyvatelstvo, dochází k faktickému rozštěpení českého a německého kulturního života v Praze. Češi měli Měšťanskou besedu, korzo na dnešní Národní třídě (tehdejší Ferdinandově třídě), české spolky včetně Sokola, Prozatímní divadlo a doufali v nové Národní divadlo. Němci měli Deutsches Casino v Německém domě v ulici Na Příkopě, která sloužila jako jejich korzo, německé spolky a Turnera, Stavovské divadlo a v 80. letech jako reakci na české Národní divadlo budují Nové německé divadlo. K tomu přidejme české a německé školy a také okruh kaváren, restaurací a podniků, které byly buď české nebo německé. Češi a Němci začínají pomalu žít vedle sebe více než spolu, i když to tak jistě neplatilo vždy.

Národnostní napětí se začíná zhoršovat v 80. letech 19. století. Roku 1880 vychází tzv. Stremayrova jazyková nařízení, která zajišťovala rovnoprávné postavení češtiny pro komunikace se státními úřady.  Podle těchto nařízení byl státní úřad povinen odpovědět na žádost strany v jazyce podání. Vnitřní úřadování však zůstalo německé.

V roce 1881 se začíná hovořit o rozdělení Karlo-Ferdinanovy univerzity na českou a německou část. Zejména němečtí studenti jsou proti, neboť se obávají, že dojde k úpadku německé části univerzity stejně jako se to stalo s německým Polytechnickým ústavem po jeho rozdělení v roce 1869. Čeští studenti rozdělení také odmítali, protože stejně měli již na univerzitě většinu. Napětí mezi Čechy a Němci vyústilo v tzv. Chuchelskou bitvu, která se odehrála 28. června 1881. Tehdy došlo k napadení německých studentů českými studenty ve výletní restauraci v Malé Chuchli, několik studentů bylo zraněno. Chuchelská bitva byla reakcí na zveřejnění výsledků voleb do obchodní komory, v nichž uspěli němečtí kandidáti, a na zahájení výroční slavnosti německého studentského svazu Corps Austria, spojená s demonstrativní jízdou městem v uniformách svazu, což čeští studenti považovali za provokaci. Zprávy o Chuchelské bitvě pak vedly k růstu národnostního napětí v dalších částech zemí Koruny české. 

Roku 1882 dochází skutečně k rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinadovy na českou a německou. Přítomnost německých nacionálně smýšlejících studentů z českého pohraničí byla dalším zdrojem napětí, který měl v už tak rozděleném městě za následek časté spory a pouliční rvačky

Roku 1892 dochází v Praze k odstranění odstranění dvojjazyčného značení pražských ulic a jeho nahrazením výhradně českými názvy, což německá menšina vnímá jako další příkoří. Německé názvy zůstávají jen na německých institucích. 

Dochází k dalšímu nárůstu nacionalismu, který se u Němců začíná projevovat i v protižidovských náladách. Z liberálního Čtenářského a přednáškového klubu německých studentů v Praze se roku 1892 odděluje nacionální antisemitská Germanie. Pražští Židé na tyto tendence reagovali zakládáním vlastních liberálních, nacionálních a nakonec i sionistických organizací. Například odpovědí na založení antisemitské Germanie byl Spolek židovských vysokoškoláků Bar-Kochba (Verein jüdischer Hochschüler Bar-Kochba in Prag), jenž se záhy připojil k sionistickému hnutí. 

Roku 1897 jsou vydána tzv. Badeniho jazyková nařízení, která zavádí rovnoprávnost češtiny s němčinou nejen ve vnějším, ale také ve vnitřním úřadování. Proti Badeniho nařízením se zvedla silná vlna odporu, která vedla až k protivládním a protičeským demonstracím. Pro německé úředníky byl totiž požadavek na jazykovou zkoušku z češtiny prakticky nesplnitelný a hrozila jim ztráta zaměstnání. Protesty vedly k pádu vlády a nakonec byla jazyková nařízení následujícího roku modifikována novelou, nazývanou jako Gautschova jazyková nařízení. To už se ale děje až v době po našem příběhu.

Praha

 

Téma by si měli alespoň letmo prostudovat všichni.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

Královské město Praha vzniká roku 1784 sloučením čtyř původních pražských měst. Administrativní rozšiřování Prahy probíhalo velmi pomalu. Roku 1850 byl připojen Josefov (původní Židovské město), v roce 1883 Vyšehrad, v roce 1884 Holešovice-Bubny, v roce 1901 Libeň. Největší (současné) pražské čtvrti Královské Vinohrady, Žižkov a Smíchov zůstávají samostatnými obcemi. Ke vzniku tzv. Velké Prahy (Hlavní město Praha) dochází až roku 1922 připojením dalších 37 měst a obcí.

Praha v době konání hry tedy fakticky zahrnovala jen původní historické čtvrtě a jen několik dalších, které jsou v průběhu času připojeny (Josefov, Vyšehrad, Holešovice-Bubny). My ale budeme občas používat označení Praha v širším smyslu i pro označení dalších obcí v okolí Prahy, což se ostatně odpovídá i dobovým reáliím.

Pro nás je ještě důležitý rozvoj Královských Vinohrad. Původní Viničné Hory, které se staly samostatnou obcí roku 1788, získávají název Královské Vinohrady roku 1867. Roku 1875 se obec rozděluje na dvě části. Roku 1877 jsou Královské Vinohrady II. přejmenovány na ŽIžkov, který se roku 1881 stává městem. Roku 1879 jsou Královské Vinohrady povýšeny na královské město. Obě čtvrti zaznamenávají v druhé polovině 19. století nebývalý rozvoj, dochází ke strmému nárůstu obyvatelstva. Rozvoji Královských Vinohrad pomáhá výrazně i bourání městského opevnění.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

Prahu tvoří pět čtvrtí - Staré Město pražské, Nové Město pražské, Malá Strana, Hradčany a Josefov (dříve Židovské město).

Královské Vinohrady jsou samostatnou obcí a nedávno získaly nové jméno (z původních Viničných Hor).

Druhý obraz (1883)

K Praze se připojil nedávno i Vyšehrad. Začínají se bourat pražské hradby. Pomalu se objevují první plány na regulaci Vltavy a mění se ráz města. Dochází k obrovskému stavebnímu boomu zejména mimo území Královského hlavního města Prahy.

Královské Vinohrady se rozdělily na dvě části. Královské Vinohrady jsou od roku 1879 královským městem. Žižkov již nese název Žižkov a je městem. Jedná se o poměrně velká města (15-20 tisíc obyvatel v každém z nich) a počet obyvatel dále roste.

Třetí obraz (1893)

Praha má za sebou stoletou povodeň. Připravuje se asanace velké části Josefova, bývalého Židovského města.

-------------------------------------------------

 

Podrobnější informace

Rozvoj Prahy 

  1. února 1784 byly dekretem  Josefa II. a rozhodnutím vlády sloučeny Staré Město pražské, Nové Město pražské, Malá Strana a Hradčany a vzniká tak Královské hlavní město Praha

Roku 1850 je k Praze přičleněna pátá čtvrť Židovské město, donedávna židovské ghetto, které bylo od té doby nazýváno Josefov.

Díky industrializaci dochází k rozvoji pražských předměstí, roku 1817 je založen Karlín. Roku 1845 je postaveno první vlakové nádraží, které propojuje Prahu s Vídní. V druhé polovině 19. století dochází ke stavebnímu boomu, kdy vznikají nové čtvrti, které ale většinou zůstávají samostatnými obcemi nepřipojené k Praze. 

O zrušení pražského opevnění bylo rozhodnuto 30. října 1866 bezprostředně po prohrané prusko-rakouské válce, protože městská opevnění se prokázala jako zastaralá a neúčinná. Velkými nedostatky opevnění bylo například neopevnění Letné a Vítkova, odkud mohlo být město ostřelováno, nepostavení plánované citadely na Petříně, nedostatečná nebo špatně vycvičená posádka atd. Opevnění bylo vojskem odprodáno městu Praze a od roku 1875 postupně likvidováno. Bourání hradeb umožnilo další stavební rozvoj.

První administrativní rozšíření Prahy po několika dlouhých desítkách let se konala v 80. letech 19. století. V roce 1883 byl připojen Vyšehrad, o rok později pak následují Holešovice-Bubny. To ale bylo na dlouho poslední rozšíření Prahy. K dalšímu přičlenění čtvrti, a to Libně, došlo až roku 1901. Nejvíce se rozvíjející části jako Královské Vinohrady, Žižkov a Smíchov zůstávaly samostatnými městy. Hlavní město Praha (tzv. Velká Praha) vznikla až 1. ledna 1922 na základě zákona č. 114/1920 Sb. z. a n. připojením 37 obcí a osad, z toho 10 měst. 

Od 80. let 19. století se mění také výrazně podoba Prahy. Kolem roku 1884 se objevily první plány na regulaci Vltavy v oblasti dnešního Nového města u Palackého mostu. Roku 1890 byla Praha zasažena stoletou povodní. V roce 1893 bylo asanováno historické Staré město, hlavně pak židovské čtvrti, tj. Josefov. Jedním z důvodů pro asanaci byly špatné hygienické podmínky ve staletí starých domech i ulicích. Během přestaveb vznikly nové široké ulice, domy v secesním stylu a Praha získala do velké míry podobu, jakou si udržela do dnešních dní.

Královské Vinohrady a Žižkov

Královské Vinohrady byly od roku 1788 (resp. od zřízení samospráv roku 1849) samostatnou obcí, tenkrát ještě pod názvem Viničné Hory. Název se odkazoval na středověké vinice, které byly na jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. V roce 1867 získala obec jméno Královské Vinohrady (německy Königliche Weinberge)

V roce 1875 byla tato obec rozdělena na dvě části s názvy Královské Vinohrady I. (pozdější Žižkov) a Královské Vinohrady II. Roku 1877 byly Královské Vinohrady I. přejmenovány na Žižkov (něm. Zischkaberg, lidově dříve Žižkaperk) a Královské Vinohrady II se vrátily k původnímu názvu Královské Vinohrady. Roku 1879 jsou Královské Vinohrady povýšeny na královské město, roku 1881 je Žižkov povýšen na město. K Velké Praze byly přičleněny obě čtvrti až roku 1922.

Královské Vinohrady zaznamenaly v druhé polovině 19. století nebývalý rozvoj. Po zahájení bourání pražských hradeb na počátku 70. let 19. století se zde rozvíjela bytová výstavba vzmáhajících se středních a horních vrstev. Královské Vinohrady se postupně staly čtvrtým největším městem v českých zemích: v roce 1880 měly ještě 14 831 obyvatel, o deset let později jich bylo 34 531 a v roce 1900 už měly 52 504 obyvatel. 

Podobně rychle se rozvíjel i ŽIžkov. Při sčítání lidu v roce 1843 měla část nynějšího Žižkova 83 usedlíků. O sedm let později v roce 1850 více než dvojnásobek, 197 osob. Za dalších sedm let přibylo 71 osob a v roce 1869 už bylo zapsáno 292 obyvatel. V té době se ale ještě moc nestavělo a obyvatel přibývalo pomalu. Zatímco v letech šedesátých a sedmdesátých docházelo k osídlování vyšších poloh za hradbami, v osmdesátých letech se už stavělo po celém území a Žižkov už byl velkým městem s 21 212 obyvateli. Další sčítání obyvatel v roce 1890 už mělo ve výkazech 42 000 osob ve více než 750 domech. 

Dělnické hnutí

 

Téma by si měli alespoň letmo prostudovat zejména hráči postav z chudších vrstev.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

V 19. století dochází k rozmachu průmyslu a vzniká nová společenská vrstva - dělnictvo

Od 60.let 19. století se dělnické hnutí začíná pomalu organizovat. V roce 1864 na základě mezinárodního sjezdu dělnictva v roce 1864 vzniká tzv. první internacionála, v jejímž čele stojí i Karl Marx. První internacionála má za cíl mezinárodní spolupráci dělnictva, organizaci politického života a také boj proti privilegovaným vrstvám obyvatelstva. Postupně dochází v první internacionále k rozporům mezi anarchisty a marxisty. Roku 1876 je první internacionála rozpuštěna. Od 70. let vznikají první dělnické politické strany. 

V průběhu 70. a 80. let je dělnické hnutí potlačováno, mj. i kvůli porážce Pařížské komuny v roce 1871.

Roku 1889 vzniká v Paříži druhá internacionála, která je umírněnější než první internacionála. Prosazuje vznik dělnických politických stran, všeobecné volební právo, osmihodinovou pracovní dobu a světový mír. Druhá internacionála zaniká roku 1916.

V českých zemí umožňuje dělnický politický život ústava z roku 1867 a koaliční zákon z roku 1870, který umožňuje vznik odborů a dělnických spolků. Roku 1874 vzniká celorakouská sociálně demokratická strana, roku 1878 je založena česká odnož celorakouské sociálně demokratické strany (Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku). V 70. a 80. letech je dělnické hnutí ochromeno tvrdými postihy úřadů. Ke konci 80. let se situace opět uklidňuje. Je obnovena rakouská sociální demokracie a v roce 1893 vzniká samostatná Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. V 90. letech vliv sociální demokracie posiluje a dochází k rozvoji dělnického spolkového života.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

Ústava z roku 1867 umožňuje vznik vznik odborů a dělnických spolků. Pomalu začíná vznikat organizované dělnické hnutí. Před několika lety vznikla první internacionála, v jejímž čele stojí Karl Marx.

Druhý obraz (1883)

Před několika lety vznikla první česká sociálně demokratická strana, zatím v rámci celorakouské organizace. Dělnické hnutí je pod velkým tlakem, úřady zakazují dělnické spolky a často zatýkají vůdce dělnického hnutí.

První internacionála zanikla před sedmi lety, tlak na dělnické hnutí je vyvíjen na celém kontinentu. Před pár měsíci zemřel Karl Marx.

Třetí obraz (1893)

Situace je výrazně klidnější než před deseti lety. Před pár měsíci vznikla samostatná v Českých Budějovicích Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. Po vídeňském kompromisu se čeští sociální demokraté (i ti rakouští) zřekli anarchistických výstřelků a snaží se prosazovat své požadavky v rámci ústavního systému. Bojují za všeobecné volební právo, zákon o všeobecném právu se právě projednává ve Vídni, zatím ale dělnictvo volit nemůže (a tak sociální demokracie nezasedá ani v Zemském sněmu, ani v Říšské radě). Vzniká Dělnická tělovýchovná jednota. Již před třemi lety se v Praze slavil Svátek práce.

Před čtyřmi lety vznikla druhá internacionála, která je umírněnější než ta první. 

-------------------------------------------------

 

Podrobnější informace

Rozvoj průmyslu a dělnická otázka

V Rakouském císařství dochází roku 1848 ke zrušení poddanství a robotnických povinností, což na jedné straně vede ke změně stavovských výsad šlechty, na straně druhé k proměně venkovského obyvatelstva. Řada lidí z venkova odchází do měst, které nacházejí práci ve vznikajících továrnách a manufakturách (velký pohyb obyvatelstva probíhal také po zrušení nevolnictví v roce 1781). 

V průběhu 19. století dochází k uvolňování podmínek pro podnikání, které bylo dříve svázáno pravidly cechů. Ty se ukazují jako brzda pokroku a jsou postupně rušeny. V Rakousku (a tedy i u nás) jsou roku 1850 zřízeny Obchodní a živnostenské komory, v roce 1859 je pak vydán tzv. živnostenský řád, který umožňuje svobodné podnikání. To vše vede k rozmachu průmyslu a také vzniku nové společenské vrstvy - dělníků. Jejich neutěšená sociální a ekonomická situace vedla k řadě nepokojů, od prostých stávek až po ničení strojů a vypalování továren (to bylo ale velmi řídké), ale také k postupnému sjednocování dělníků jako společenského stavu. Těžké životní a pracovní podmínky dělníků nastolily pro další léta tzv. dělnickou otázku nejen v Rakouském císařství, ale na celém kontinentu.

První a druhá internacionála

Až do roku 1864 lze mluvit o organizaci dělnického hnutí spíše v uvozovkách. Hnutí v jednotlivých státech byla organizovaná špatně, pokud vůbec, mezinárodní kontakty byly zpravidla minimální. 

Roku 1864 byl uspořádán mezinárodní sjezd dělnictva v St. Martin’s Hall v Londýně. Dostavilo se sem široké spektrum dělnických zástupců a radikálů z různých zemí – např. zastánci Proudhona, Owena, Blanquiho, italští radikálové nebo němečtí socialisté, mezi nimi byl i Karel Marx. Z toho setkání vzešlo Mezinárodní dělnické sdružení, neoficiálně nazývané první internacionála. V programu bylo zahrnuto získání politické moci pro dělníky (organizace politických stran), boj proti privilegiím velkých vlastníků půdy (např. stávky) a spolupráce evropských proletářů. Pod vlivem první internacionály začínají v 60. a 70. letech vznikat socialistické politické strany v evropských zemích.

Karl Marx byl vůdčí osobností organizace až do příchodu Michaila Bakunina v roce 1868. Postupně se začínají objevovat rozpory uvnitř první internacionály, které vedou k rozpadu na dva proudy - anarchisty (typicky příznivci Bakunina) a marxisty. Roku 1872 byl Bakunin z internacionály vypuzen. 

Porážka Pařížské komuny roku 1871 vedla k vlně zakazování a pronásledování dělnického hnutí. Roku 1876 byla první internacionála rozpuštěna. V 70. a 80. letech je v řadě zemí dělnické hnutí ochromeno nátlakem úřadů, dochází k rozsáhlému zatýkání vůdců dělnického hnutí.

Roku 1889 v Paříži, 100 let po dobytí Bastily, vznikla druhá internacionála. Program měla podobný jako první internacionála, tedy organizace politických stran, boj za politická práva (všeobecné volební právo), osmihodinová pracovní doba, slavení 1. máje jako svátku práce (uctění obětí střelby do demonstrantů v Chicagu 1886) a také světový mír (požadováno rozpuštění všech armád). Mimochodem, Svátek práce (1. květen) se podařilo druhé internacionále na většině kontinentu prosadit roku 1889 a Mezinárodní den žen (8. březen) roku 1910. V rámci druhé internacionály zvítězilo marxistické pojetí socialismu (Marx sám zemřel roku 1883). Mnozí vlivní marxisté této epochy razili teorie méně revoluční než generace první internacionály, zejména pokud pocházeli ze zemí, v nichž byly marxistické strany legální. Erfurtský program německé sociální demokracie z roku 1891, jehož hlavními autory byli Karl Kautsky (nejvlivnější marxista své doby a také rodák z Prahy) a Eduard Bernstein, požadoval legální účast na politickém životě a kladl důraz na vylepšení života dělníků spíše než na přípravu revoluce. Prosazovaly se ale i jiné proudy – stále trval spor s anarchisty, kromě toho se objevilo centristické (umírněné) a dokonce i pravicové, reformní křídlo, které zpochybnilo nadřazenost hospodářského boje nad politickým. Druhá internacionála zanikla roku 1916 po vypuknutí první světové války. Ukázalo se, že většina evropských socialistů nechce dodržovat zásady internacionalismu ani připravovat světovou revoluci, ale podporuje válečné cíle vlád svých zemí. 

Dělnické hnutí v Rakousko-uherské monarchii

První zárodky dělnického politického života byly zakořeněny v ústavě roku 1867 a v koaličním zákonu z roku 1870, které umožnil budování odborů, dělnických spolků a tisku. Také v českých zemí dochází ke vzniku prvních odborových a vzdělávacích spolků českého dělnictva. Roku 1868 bylo ustanoveno svépomocné družstvo Oul vedené Františkem Ladislavem Chleborádem. V roce 1870 proběhla na Ještědu masová demonstrace českých a německých dělníků, takzvaný „tábor lidu“. 

Roku 1874 byla založena v rakouském Neudörfelu založena první sociálně demokratická strana v monarchii. 7. dubna 1878 se v břevnovském hostinci U Kaštanu konal ustavující sjezd zvláštní organizace českých sociálních demokratů v rámci celorakouské sociálně demokratické strany pod názvem Sociálně demokratická strana českoslovanská v Rakousku.

V 70. a 80. letech je dělnické hnutí v Rakousku-Uhersku pod velkým tlakem úřadů. Byla ochromena prakticky veškerá veřejná aktivita, spolky i tisk. V letech 1881–1882 série policejních razií a vlna zatýkání ochromila sociálně demokratické vedení v Čechách. Poté se načas centrem socialistů stala Vídeň. 31. ledna 1884 vyhlásila vláda ve Vídni výjimečný stav (šlo o reakci na dva atentáty spáchané krátce předtím) a krátce na to došlo k zatýkání i ve Vídni. Prakticky všichni nejvýznamnější dělničtí vůdci byli v těch letech zatčeni a vězněni.

Na konci 80. let se situace pomalu začínala uklidňovat, ačkoliv část sociálních demokratů zpochybňovala smysluplnost snah o legální politickou práci. Nakonec se spory uvnitř dělnického hnutí vyřešily v rámci tzv. vídeňského kompromisu, kdy došlo k dohodě mezi radikály a umírněnými s tím, že strana bude pracovat v rámci ústavního systému monarchie a bude se distancovat od anarchistických výstřelků.

V letech 1888-89 je v Hainfeldu programově a organizačně obnovena celorakouská sociálně demokratická strana. Postupně ale názorově sílí tzv. austromarxismus, který zpochybňoval marxistický internacionalismus a požadoval oddělené socialistické strany pro jednotlivé národnosti na území jediné země. Roku 1893 vzniká na sjezdu v Českých Budějovicích Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická, která je již nezávislá na mateřské rakouské sociálně demokratické straně.

V 90. letech dochází opět k rozvoji dělnických spolků (mj. Dělnická tělovýchovná jednota) a posilování vlivu sociální demokracie. Roku 1896 dochází k dalšímu rozšíření volebního práva a roku 1897 zasedají první sociální demokraté v Říšské radě.

Školství

 

Téma je důležité pro vybrané postavy.

 

Shrnutí nejdůležitějších faktů

V roce 1774 je zavedena šestiletá povinná školní docházka, ze které ale byly osvobozeny pracující děti ve věku 9-12 let. Základní školství je tvořena školami triviálními (hlavně na vesnicích a malých městech), hlavními (kde se kromě trivia učil i přírodopis, geometrie a základy hospodářství) a normálními (kde se učilo to samé jako na hlavní škole, ale v němčině). Učitelé se připravovali na tzv. preparandách, což byli několikaměsíční kurzy. Později byla příprava učitelů v základním školství rozšířena na dva roky (učitelé gymnázií museli mít vysokoškolské vzdělání).

Roku 1869 (v našem příběhu roku 1867) vychází tzv. Hasnerův zákon. Ten zavádí povinnou osmiletou školní docházku od 6 let. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních. Učitelé pro obecnou a měšťanskou školu získávali kvalifikaci na čtyřletých učitelských ústavech, které byly zakončeny maturitou. Učit mohly i ženy učitelky, a to dokonce i na nižších chlapeckých školách. Většinou ale učily jen na dívčích školách. Učit mohly jen svobodné ženy.

Chlapci se dále mohli vzdělávat na gymnáziích, kde se vyučovaly klasické jazyky a studenti mohli pokračovat ve studiu na univerzitě. Další možností byly reálky, které byly zaměřeny na přírodní vědy a živé jazyky, jejichž absolventi mohli studovat na technických vysokých školách (ale ne na univerzitách). Později existovala i reálná gymnázia.

Dívky mohly navštěvovat chlapecká gymnázia až od roku 1872, ale jen jako privatistky. První dívčí gymnázium Minerva zakládá Eliška Krásnohorská roku 1890. Absolvování gymnázia a získání maturity je nutnou podmínkou pro studium na univerzitě. Prvním ženám je na univerzitách umožněno studovat od roku 1895 (v našem příběhu 1893), ale jen jako hospitantky (neskládají zkoušky apod.). Řádné studium na univerzitách je ženám umožněno v roce 1897.

Aktuální situace v obrazech

První obraz (1867)

V realitě naší hry vstupuje v platnost Hasnerův zákon, který zavádí povinnou osmiletou školní docházku, reorganizuje základní školství na školy obecné a měšťanské a také zavádí přípravu učitelů na učitelských ústavech, kde mohou studovat i ženy.

Některá gymnázia mají ještě ve správě církevní řády, zejména piaristé.

Druhý obraz (1883)

Ženy již mohou navštěvovat jako privatistky chlapecká gymnázia. Učitelky mohou učit i na nižších chlapeckých školách, ale větší šanci na kariérní postup mají stále na dívčích školách.

Došlo k rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část.

Třetí obraz (1893)

Jsou zakládány první dívčí gymnázia (první byla Minerva Elišky Krásnohorské). První ženy dostávají také možnost navštěvovat univerzity jako hospitantky.

-------------------------------------------------

 

Podrobnější informace

Počátky školství ve středověku

Vzdělávání ve středověku se realizovalo na školách katedrálních, klášterních a farních, církevní představitelé se také ujímali vzdělávání dětí a mládeže z panovnických rodin. V klášterních školách byli zpočátku vzděláváni pouze chlapci, kteří byli zasvěceni od svého devátého roku mnišskému životu, později se škola otevřela také žákům, kteří se připravovali na jinou než církevní dráhu, především se jednalo o žáky ze šlechtických rodin. 

Na školách katedrálních vyučovali kněží, někdy i světští učitelé. Od 10. století bylo na školách katedrálních a klášterních vyučováno sedmero svobodných umění spolu s teologií.

Při farách, téměř v každé vesnici, existovaly školy farní, které se věnovaly výuce základů náboženství. Ve městech od 13. století se začaly objevovat městské (partikulární) školy, vzniklé z iniciativy cechů a kupeckých družstev. Existovaly nižší školy městské, tzv. dětinské, na kterých se žáci učili psaní, čtení, a vyšší školy městské latinské, na nichž byly vyučovány základy sedmera. Na latinských školách městských vyučovali absolventi artistických fakult, většinou bakaláři, zatímco na školách dětinských učiteli byly často osoby bez kvalifikace.

V době pobělohorské nastala krize škol. Mnoho městských a farních škol bylo zavřeno, neboť prostý lid neměl motivaci ke vzdělávání. Docházka do školy nebyla povinná a lidé tak nepociťovali potřebu se vzdělávat.

Terezínská reforma

To se mění (alespoň částečně) až s terezínskou reformou školství. Marie Terezie se inspirovala mnohem progresivnějším Pruskem. Změny si vyžádal rozvoj manufaktur, které potřebovaly vzdělanější obyvatelstvo. Marie Terezie pověřila přípravou školské reformy pruského opata Johanna Ignaze Felbigera a roku 1774 vydává Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy, který je platný ve všech císařských dědičných zemích. Zimní kurz na venkovských školách začínal 1. prosince a trval až do konce března. Letní kurz začínal pondělkem po první neděli velikonoční a končil koncem září. Školy poskytovaly vzdělání nejen chlapcům, ale také dívkám. Povinná školní docházka byla šestiletá. Návštěva škol nebývala kvůli využívání dětské práce velká a pracující žáci od devíti do dvanácti let byli proto osvobozeni od školní docházky. 

Dle této reformy byly vytvořeny tři typy škol. Školy triviální se nacházely v malých městech a vesnicích a vyučovalo se zde čtení, psaní, počítání a základy náboženství. Na školách hlavních se kromě trivia a náboženství žáci učili také přírodopisu, geometrii a základům hospodářství. Školy normální se zřizovaly v hlavních městech, vyučovalo se zde to samé na školách hlavních, ale vyučovacím jazykem byla němčina. 

Jelikož byl učitelů nedostatek, na školách triviálních často vyučovali učitelé nekvalifikovaní, kteří pouze uměli číst a psát a trochu německy, často bývalí vojáci či řemeslníci.

V rámci školské reformy byly také vytvořeny instituce připravující učitele, tzv. preparandy. Tyto školy poskytovaly tříměsíční kurz, který stačil pro učitele škol triviálních, a šestiměsíční určený pro učitele škol hlavních. Absolventi těchto kurzů byli zaměstnáni zpočátku jako pomocní učitelé a po roce působení mohli pak složit zkoušku učitelské způsobilosti. Roku 1848 a 1849 byla prodloužena příprava učitelů na dva roky, přičemž ve druhém roce studia se studenti věnovali praxi.

Hasnerův zákon

Dalším milníkem v oblasti školství byl zákon č. 62/1869 ř. z., tzv. Hasnerův zákon, z roku 1869. My se ale budeme pro účely naší hry budeme tvářit, že zákon vstupuje v platnost již v roce 1867 v době prvního obrazu.

Hasnerův zákon zavádí povinnou osmiletou školní docházku od 6 let pro chlapce i pro dívky (novela z roku 1883 přináší opět možnost úlev z povinné docházky). Triviální, hlavní a normální školy byly nahrazeny školami obecnými, měšťanskými a víceletými gymnázii. Základní školství se dělilo na 2 stupně: školu obecnou a školu občanskou (měšťanskou). Obecné školy navštěvovaly děti v prvních pěti letech školní docházky (6–11 let) a v dalších třech letech děti, které nepokračovaly ve studiu na školách občanských nebo středních.

Vzhledem k rozšíření učebního obsahu na školách došlo také ke zvýšení požadované kvalifikace učitelů měšťanských a obecných škol. Budoucí učitelé byli vzděláváni na čtyřletých učitelských ústavech, což byly střední školy zakončené maturitní zkouškou. Studenti zde byli seznamováni především s pedagogikou, didaktikou, školním zákonodárstvím a dějinami pedagogiky. Součástí učitelských ústavů byly i cvičné školy, ve kterých probíhal praktický výcvik (hospitace, vlastní výstupy studentů). Po vykonání maturitní zkoušky absolventi těchto škol museli absolvovat dvouletou praxi ve škole obecné nebo tříletou ve škole měšťanské a vykonat zkoušku učitelské způsobilosti. Učitelé na středních školách již museli mít vysokoškolské vzdělání.

Tento zákon umožnil ženám učitelkám učit na dívčích školách, v dívčích třídách smíšených škol a také v nižších třídách smíšených, dokonce i v nižších třídách chlapeckých. Je třeba však říci, že učitelky převážně i po přijetí Hasnerova zákona učily v dívčích školách, neboť zde měly naději na kariérní postup. Učit mohly jen ženy svobodné. Pokud se vdaly, musely své povolání opustit.

Střední školy

Kromě učitelských ústavů, o kterých jsme se zmiňovali již výše, existují samozřejmě i další typy středních škol.

Gymnázia vznikají na našem území již od 16. století většinou pod patronací jezuitského nebo piaristického řádu (řada jezuitských gymnázií je zrušena roku 1777 se zrušením řádu, piaristické školy přechází do světské správy v roce 1875). Gymnázia byla zaměřena na výuku klasických jazyků a připravovala studenty na studium na univerzitách.

Reálné školy byly zaměření spíše na přírodovědné obory a živé jazyky. V habsburské monarchii začaly být systematicky zřizovány po roce 1804. Od roku 1851 bylo studium na reálce šestileté (tříletá nižší reálka a tříletá vyšší reálka), od roku 1868 sedmileté (čtyřletá nižší reálka a tříletá vyšší reálka) a od roku 1869 bylo ukončováno maturitou. Po absolvování školy bylo možné pokračovat studiem na vysoké škole technického směru; nebylo možné studovat na univerzitě.

Reálné gymnázium představovalo kompromis mezi reálkou a gymnáziem.  První reálné gymnázium v českých zemích vzniklo v roce 1862 v Táboře, další vznikala následně.

Vzdělávání žen

Ženám se střední školy začínají pomalu otevírat právě s Hasnerovým zákonem a možností studia učitelských škol.

Od roku 1872 je ženám povoleno studovat na chlapeckých gymnáziích, ale jen jako privatistky. Účastnily se výuky, ale nesměly být mimo jiné vyvolávány a přestávky musely trávit v oddělené místnosti.

Za otevřením prvního dívčího gymnázia, které bylo nutnou podmínkou proto, aby ženy mohly studovat na univerzitách, v rakousko-uherské monarchii stojí Eliška Krásnohorská. Ta nejprve zorganizovala petici Říšské radě za otevření státního gymnázia pro dívky (sehnala přes 4000 podpisů) a když se dlouho nic nedělo sama zakládá dívčí gymnázium. V červnu 1890 Eliška Krásnohorská vypracovala provolání Vzdělanstvu českému!, v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku podepsal místodržitel František hrabě Thun 16. července 1890. Žádost o otevření gymnázia povolil ministr školství Paul Gautsch 26. července 1890. Na ustavující valné hromadě 27. září 1890 pak Minerva, spolek pro ženské studium převzal první středoevropské soukromé dívčí gymnázium Minerva do své péče. Ke studiu se tehdy zapsalo 51 dívek. Roku 1892 vzniká první dívčí gymnázium i ve Vídni.

V roce 1895 přijala filozofická fakulta české Karlo-Ferdinandovy univerzity šest absolventek Minervy jako hospitantky (přednášky mohly navštěvovat jen se souhlasem vyučujícího a neměly žádný právní nárok skládat zkoušky). Rok poté tak učinila i lékařská fakulta. My si tady pro naše účely tento rok zase posuneme kousek dopředu do roku 1893.

Filozofické fakulty rakouských univerzit začaly přijímat ženy k řádnému studiu od roku 1897. Od roku 1900 mohly ženy studovat také na lékařských a farmaceutických fakultách rakouských univerzit. První absolventky opouští filozofickou fakultu roku 1900, nejčastěji jako učitelky, které nastupují zpět na dívčí gymnázia. Marie Zdeňka Baborová se stává první doktorkou filozofie roku 1901, stejného roku získává doktorát i matematička Marie Fabiánová a roku 1902 na univerzitě promuje první česká lékařka Anna Honzáková (respektive před ní se staly lékařkami Bohuslava Kecková a Anna Bayerová, ty ale promovaly ve Švýcarsku). To už je ale jiný příběh.

Použité ilustrace jsou od Kamila Lhotáka z knihy Pražské obrázky od Jana Nerudy. Hru pořádá Rolling, spolek pro rozvoj zážitkových vzdělávacích her; Fučíkova 283, 411 55 Terezín, IČ 02296802, Bankovní spojení: 2300500209/2010; Vedený ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. L 8720. Tým můžete kontaktovat na adrese narodsobe@rolling.cz .

Autorkou loga je Bára Klapalová   |   Web vytvořila Grafická Huť  |